ECLI:CZ:US:2014:4.US.2097.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2097/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Marie Cvikrové, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013 č. j. 55 Co 425/2012-78 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. března 2012 sp. zn. 19 C 175/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2. Stěžovatelka tvrdí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, konkrétně práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny.
Napadeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta žaloba o 30 000 Kč s příslušenstvím proti České republice jako náhrady škody za nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku se stěžovatelka nemohla domoci svého nároku na náhradu škody vůči společnosti Joint Invest Action, k. s., resp. vůči jejím komplementářům. Napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze pak byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrzen. Stěžejním důvodem zamítnutí žaloby bylo neprokázání vzniku škody v důsledku nesprávného úředního postupu, když výsledek trestního stíhání ve věci byl nejistý. Stěžovatelka se nedomáhala náhrady škody vůči společnosti Joint Invest Action, k. s., resp. vůči jejím společníkům žalobou v občanském soudním řízení a následně přihlásila svou pohledávku do konkurzního řízení, vedeného na majetek Joint Invest Action, k. s., ještě v době rozhodování soudů.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému obecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Stěžovatelka především sama dostatečně nedbala ochrany svých práv (v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt), jestliže se ani po skončení trestního řízení nedomáhala svého nároku vůči společnosti Joint Invest Action, k. s., resp. vůči jejím společníkům v řízení podle občanského soudního řádu. Teprve v takovém řízení mohlo být, a to až a pouze k případné námitce promlčení nároku ze strany žalovaných, závazně rozhodnuto o důsledcích předchozího trestního řízení a vlivu tvrzených vad trestního stíhání obviněných na běh promlčecí lhůty k uplatnění nároku stěžovatelky.
Oba soudy se zabývaly otázkami rozhodnými pro posouzení žalobních tvrzení stěžovatelky a svá rozhodnutí obšírně a přesvědčivě odůvodnily, včetně odkazů na dřívější rozhodnutí soudů v obdobných věcech. Skutečnost, že se soudy nezabývaly všemi tvrzeními a návrhy stěžovatelky ani její nesouhlas s právními závěry soudů sám o sobě nemůže zakládat porušení práva na soudní ochranu subjektivních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani práva na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu