ECLI:CZ:US:2014:4.US.2524.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2524/13
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti F. Š., právně zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Moravská Třebová, Cihlářova 4, směřující proti sdělení Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. srpna 2013, sp. zn. 1 T 104/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citované písemnosti, neboť má za to, že jí bylo zasaženo do jeho nespecifikovaných práv.
Soudkyně Okresního soudu v Bruntále stěžovateli napadeným sdělením oznámila, že amnestie Prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., ze dne 1. ledna 2013, se na něj nevztahuje, neboť ve svojí věci již byl k 1. lednu 2013 osvědčen.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. června 2012, č.j. 6 To 271/2010-1550, byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Když se stěžovatel domáhal amnestování svého odsouzení, dostalo se mu napadeného sdělení. Stěžovatel je přesvědčen, že se na něj amnestie zcela vztahuje a sdělení soudu není správné.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, a dalšími stěžovatelem poskytnutými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele je založena jen na tvrzení nesprávnosti postupu soudu, aniž by uvedl, čím a do jakých jeho zaručených práv mělo být zasaženo.
Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 6 To 271/2010-1550, se podává následná chronologie: rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. září 2007, sp. zn. 4 T 33/2007, byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců podmíněně odloženému na dva roky. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě nově rozhodl dne 13. března 2008, sp. zn. 6 to 752/2007, a stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem na patnáct měsíců. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 3 Tdo 1459/2008, byla napadená rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně. Okresní soud v Bruntále nově odsoudil stěžovatele rozsudkem ze dne 9. března 2010, sp. zn. 1 T 104/2009. I tento rozsudek stěžovatel napadl odvoláním, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl nově rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, sp. zn. 6 To 271/2010. Rovněž tento pravomocný rozsudek stěžovatel napadl dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 2. listopadu 2011, sp. zn. 3 Tdo 385/2011, jímž napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu. Krajský soud v Ostravě následně vydal shora citovaný rozsudek ze dne 18. června 2012, sp. zn. 6 To 271/2010.
Podle ustanovení §59 odstavce 1, věta za středníkem trestního zákona počíná zkušební doba právní mocí rozsudku (obdobně i §82 odstavec 1 věta za středníkem trestního zákoníku). Ustanovení §59 odstavce 3 trestního zákona stanoví: "Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, započítává se do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného trestu." (obdobně §82 odstavec 4 trestního zákoníku). Dle uvedeného ustanovení se v případě, kdy došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí soudu (například v důsledku rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku) a následnému opětovnému uložení podmíněného trestu, počítá do zkušební doby doba, kdy odsouzený vedl řádný život. Jinými slovy řečeno, byl-li stěžovatel opakovaně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a pravomocný rozsudek (odvolacího) soudu byl opakovaně zrušen dovolacím soudem, započte se do zkušební doby čas, který uběhl od právní moci původního rozsudku. V daném případě tedy byl stěžovatel osvědčen již v době bezprostředně po vynesení rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 18. června 2012. Ke dni 1. ledna 2013 tedy byl osvědčen a amnestie prezidenta č. 1/2013 Sb. se na něj nevztahovala. Sdělení zaslané stěžovateli bylo založeno na správném posouzení věci soudem, a proto v postupu okresního soudu Ústavní soud neshledal tvrzené pochybení.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu