ECLI:CZ:US:2014:4.US.274.13.2
sp. zn. IV. ÚS 274/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jana Filipa a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky JUDr. Aleny Kasalové, právně zastoupené advokátem JUDr. Jaroslavem Svejkovským, Kamenická 1, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 8. 6. 2012 č. j. 18 EC 222/2012 - 145 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2012 č. j. 13 Co 571/2012-156, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 1. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
V řízení před Okresním soudem Plzeň - město se vedlejší účastník č. 1 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by uložil stěžovatelce povinnost zaplatit mu částku 631.575,- Kč s příslušenstvím a náklady soudního řízení. Okresní soud podanou žalobu zamítl. Vedlejší účastník č. 1 podal proti zamítavému rozsudku odvolání, přičemž nezaplatil soudní poplatek. Z toho důvodu byl vedlejší účastník č. 1 okresním soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 25.260,- Kč, což se však nestalo a okresní soud v důsledku toho odvolací řízení zastavil. Proti usnesení o zastavení odvolacího řízení se vedlejší účastník č. 1 odvolal a v odvolací lhůtě zaplatil soudní poplatek 25.260,- Kč. V reakci na to Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 8. 6. 2012 č. j. 18 EC 222/2010-145 zrušil usnesení o zastavení odvolacího řízení. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení odvolání, ovšem Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 27. 9. 2012 usnesení okresního soudu potvrdil.
Stěžovatelka ve svém odvolání namítala, že vedlejší účastník č. 1 sice zaplatil v odvolací lhůtě soudní poplatek, nicméně ve špatné výši a nesplnil tudíž stanovenou poplatkovou povinnost. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí argumentoval především tím, že soud prvního stupně vedlejšího účastníka č. 1 o jeho poplatkové povinnosti nesprávně poučil. Stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatuje, že soud nemá ze zákona povinnost vypočítávat výši soudního poplatku, soud má pouze povinnost vyzvat odvolatele k jeho zaplacení a dát mu k tomu lhůtu. Pokud nebyl soudní poplatek zaplacen ve správné výši ani ve lhůtě uvedené v ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, není možné, aby usnesení o zastavení bylo zrušeno. Na tomto nemůže ničeho změnit ani nesprávné poučení soudu, které samo o sobě není zákonnou povinností soudu. Tento argument zesiluje zejména ta skutečnost, že vedlejší účastník č. 1 byl zastoupen advokátem. Podle náhledu stěžovatelky byla porušena její základní práva, zejména pak právo na spravedlivý proces a právo na rovné zacházení s účastníky řízení. Důsledky špatného poučení o výši soudního poplatku nemohou jít na vrub stěžovatelky. Odvolací řízení mělo být dle zákona zastaveno. Účastníci svým nezákonným postupem zásadním způsobem zasáhli do základních práv stěžovatelky.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Předně je třeba opakovaně poukázat na skutečnost, že Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace aplikovaných právních předpisů je záležitostí obecných soudů.
V projednávané věci lze dát stěžovatelce zapravdu v tom smyslu, že postupem obecných soudů došlo k dotčení jejích procesních práv a povinností, neboť v důsledku pochybení soudu a vedlejšího účastníka č. 1 se tento dostal do výhodnějšího procesního postavení, než samotná stěžovatelka. Nicméně toto pochybení nepovažuje Ústavní soud za natolik intenzivní, aby jím došlo současně i k zásahu do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod. Vznik pochybení v souvislosti s výběrem soudního poplatku přiznává i sám odvolací soud a současně stanoví mechanismus, směřující k výběru soudního poplatku ve správné výši. Je pravdou, že oproti jiným účastníkům byl vedlejší účastník č. 1 zvýhodněn, toto zvýhodnění však nenabylo takové podoby či intenzity, která by vyžadovala zásah ze strany Ústavního soudu. Při posuzování případu je třeba přihlédnout k tomu, že samotný soudní poplatek je, mimo jiné, výrazem vážnosti podaného opravného prostředku. Soudní poplatek byl, byť v nesprávné výši, uhrazen v takové míře, která nepochybně svědčí zájmu vedlejšího účastníka č. 1 pokračovat v soudním sporu a vybrání zbývající zákonné částky je v podstatě již jen nezbytnou technikálií. Nelze přehlédnout též tu skutečnost, že v důsledku drobného procesního pochybení, v podstatě formální povahy, by pro vedlejšího účastníka č. 1 došlo ke ztrátě sporu jako takového, což se jeví Ústavnímu soudu z hlediska obecné spravedlnosti, pochybením zásadnějším. Z toho důvodu se Ústavní soud omezil pouze na vznesení výtky ve vztahu k postupu Okresního soudu Plzeň - město.
Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu