ECLI:CZ:US:2014:4.US.2920.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2920/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Petra Boháče, daňového poradce, zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 27, 128 00, Praha 2 proti příkazu k odnětí věci Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ústí nad Labem, ze dne 25. 7. 2013, č. j. OKFK-257/TČ-2009-252201, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení shora označeného příkazu k odnětí věci s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, konkrétně práv zaručených čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížností napadeným příkazem byly stěžovateli odejmuty věci v tomto příkazu specifikované, přičemž k odnětí došlo bezprostředně poté, co byly tyto věci stěžovateli formálně (protokolárně) vráceny. K předchozímu odnětí došlo při prohlídkách jiných prostor a pozemků, které byly nařízeny příkazy Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 10. 2010 a 13. 10. 2010. Tyto příkazy okresního soudu však byly následně zrušeny nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 2979/10 a ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3370/10.
Dříve než se Ústavní soud zabývá věcnou stránkou ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek řízení, tedy splnění veškerých předpokladů pro meritorní projednání návrhu.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita ve smyslu §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel je tedy povinen předtím, než se obrátí na Ústavní soud, vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud se tak zabývá ochranou ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti není úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž všech orgánů veřejné moci (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000, N 111/19 SbNU 79).
Ve vztahu k neukončenému trestnímu řízení pak Ústavní soud konstantně judikuje, že jeho ingerence do rozhodování orgánů činných v trestním řízení přichází v úvahu pouze výjimečně. Jak Ústavní soud shrnul např. v usnesení II. ÚS 2912/13 ze dne 22. 10. 2013, trestní řízení představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by již nebylo možno odčinit jinak.
Dle §174 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), vykonává státní zástupce dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Dle §174 odst. 2 písm. e) trestního řádu může státní zástupce rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními (srov. též Šámal. P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 613, s. 1407).
Jak konstatoval Ústavní soud v usnesení IV. ÚS 2926/13 ze dne 16. 12. 2013, které se týkalo totožného příkazu k odnětí věci, "přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. V projednávaném případě přísluší stěžovateli nástroj spočívající v dozoru státního zástupce upravený v ustanovení §174 a násl. trestního řádu".
Napravit tvrzený protiústavní postup policie je tak v případě stěžovatele možno i jinak, než právě zásahem Ústavního soudu. Je tedy nutno uzavřít, že podmínka subsidiarity ústavní stížnosti nebyla splněna a stížnost není způsobilá k meritornímu posouzení.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2014
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka