ECLI:CZ:US:2014:4.US.2973.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2973/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Tomáše Bistřického, zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova č. 1568/23, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2013 č. j. 8 As 54/2012-38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2012 č. j. 10 A 247/2011-107, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj č. j. 14220/2006-83/O-MS-1059/06 ze dne 29. ledna 2008 o zamítnutí odvolání stěžovatele ve věci umístění stavby "Sportovní areál ČVUT" na pozemcích v k. ú. Dejvice.
Stěžovatel tvrdí, že došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na projednání věci, která se jej dotýká, tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
Tato porušení stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že soudy ve správním soudnictví nezrušily jím žalobou napadené správní rozhodnutí, když mu v předcházejícím správním řízení nebylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, a to přesto, že tyto byly doplňovány, resp. měněny i po uplynutí lhůty pro podávání připomínek a námitek účastníky řízení.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu a konstatuje, že neshledal takové vady rozsudku ani předcházejícího soudního řízení, které tvrdí stěžovatel a které by nepřípustně postihly některé z jeho ústavně zaručených základních práv či svobod nebo byly v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Ve správním soudnictví poskytují soudy především ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob, a to způsobem a za podmínek stanovených zákonem. Předpokladem úspěšnosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je proto nejen prokázání tvrzené nezákonnosti rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení, ale současně prokázání, že žalobce byl takovým postupem či rozhodnutím správního orgánu zkrácen na svých subjektivních právech. Jestliže proto stěžovatel coby žalobce ani při opakovaném projednání jeho žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a po upozornění soudem netvrdil, resp. nedoložil, na jakých svých právech byl zkrácen tvrzeným porušením předpisů upravujících územní řízení, nebylo na místě, aby soudy ve správním soudnictví takové rozhodnutí správního orgánu zrušily.
Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že jak správní žaloba, tak kasační stížnost byly zamítnuty právě z uvedených důvodů a tyto byly stěžovateli podrobně vysvětleny. Správní soudy proto nemohly porušit ústavní rámec své činnosti ani stěžovatelovo právo na soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů a na spravedlivý (řádný) proces.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu