ECLI:CZ:US:2014:4.US.3619.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3619/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky COMMEMAX spol. s r.o., se sídlem v Praze 4, Štúrova 1701/55, zastoupené JUDr. Robertem Matasem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Spálená 21, směřující proti výrokům I. a III. usnesení Nejvyššího soudu č. j. MSPH 88 INS 19378/2012, 188 ICm 219/2013, 29 ICdo 2/2014-96 ze dne 26. srpna 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 18. listopadu 2014 ústavní stížnost stěžovatelky, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen "napadené rozhodnutí"). Stěžovatelka uvedla, že důvody (pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností), pro které napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená základní práva, resp. svobody, budou z důvodu časové tísně sděleny dodatečně (doplňujícím podáním), nejpozději do dne 31. prosince 2014.
Uvedená ústavní stížnost, jak je zčásti již z výše uvedeného patrné, nesplňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu návrh má obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává. Tuto náležitost ústavní stížnost stěžovatelky nesplňovala. Pro podání ústavní stížnosti je dále nezbytné, aby stěžovatel byl právně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to na základě speciální plné moci, v níž podle ustanovení §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. K ústavní stížnosti stěžovatelky doložená plná moc advokáta tuto náležitost nesplňovala. Zároveň bylo v této plné moci uvedeno sídlo zastupujícího advokáta odlišně od sídla, jež má tento evidováno v seznamu advokátů vedeném ČAK.
Vzhledem k uvedeným okolnostem byl právní zástupce stěžovatelky přípisem ze dne 24. listopadu 2014 vyzván, aby vytčené vady ústavní stížnosti odstranil. K tomu mu byla stanovena lhůta v trvání 5 dnů od doručení této výzvy. Lhůta k odstranění vad v kratším trvání, nikoli např. až do žádaného termínu do dne 31. prosince 2014, byla určena proto, že ústavní stížnost neobsahovala uvedení žádného závažného důvodu, který bránil podání ústavní stížnosti bezvadné, resp. obsahující pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se stěžovatelka dovolává. Současně obsahovala výše uvedená výzva k odstranění vad poučení, že nebudou-li v uvedené lhůtě tyto vady ústavní stížnosti odstraněny, bude tato podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Z doručenky je zřejmé, že výzva k odstranění vad ústavní stížnosti byla zástupci stěžovatelky doručena dne 25. listopadu 2014. Dne 26. listopadu 2014 tak počala běžet lhůta pro odstranění vad ústavní stížnosti, která skončila dne 1. prosince 2014. Zástupce stěžovatelky však ve stanovené lhůtě odstranil pouze vytčené vady plné moci. Stran zbývajících chybějících náležitostí ústavní stížnosti právní zástupce stěžovatelky uvedl, že doplnění odůvodnění podání ze dne 18. listopadu 2014 nemůže být z důvodu časové tísně poskytnuto ve lhůtě, kterou Ústavní soud stanovil, s tím, že důvodem pro prodloužení lhůty je, že toho času se právní zástupce stěžovatelky nachází na dlouhodobě naplánované zahraniční dovolené a do ČR se vrátí až 20. prosince 2014. Zástupce stěžovatelky doložil zakoupené letenky a požádal o prodloužení lhůty pro doplnění podání ze dne 18. listopadu 2014 do dne 31. prosince 2014.
Podle ustanovení §72 odst. 3 ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato zákonná lhůta je podle judikatury Ústavního soudu k podání řádné ústavní stížnosti dostatečná, a to např. i v případech stěžovatelů nemajících v řízení předcházejícím vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí právního zástupce, když (zpravidla) skýtá dostatečný čas k tomu, aby si mohl stěžovatel právního zástupce zajistit či mu byl případně též určen advokát Českou advokátní komorou a mohla být podána bezvadná ústavní stížnost.
´
V projednávané věci Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 17. září 2014. Dále Ústavní soud zjistil, že již v řízení před vydáním uvedeného rozhodnutí stěžovatelku právní zástupce, prostřednictvím kterého podala ústavní stížnost, zastupoval, a právě jemu bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí též doručeno. Posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti stěžovatelky pak byl den 18. listopadu 2014, a právě toho dne stěžovatelka ústavní stížnost bez vylíčení rozhodujících skutečností podala s tím, že tyto budou z důvodu nijak blíže nedoložené časové tísně doplněny dodatečně. Časovou tísní odůvodnil zástupce stěžovatelky též svoji žádost o prodloužení lhůty k odstranění právě uvedené náležitosti ústavní stížnosti, přičemž uvedl, že se nachází na plánované zahraniční dovolené. Letenky, kterými tuto skutečnost právní zástupce stěžovatelky doložil, obsahují den odletu z Prahy 20. listopadu 2014 a den návratu do Prahy 20. prosince 2014.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud konstatuje, že zástupce stěžovatelky neuvedl důvody, které mu bránily v zákonem stanovené lhůtě podat ústavní stížnost obsahující pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, jejichž nezbytnosti jako náležitosti ústavní stížnosti si byl vědom. Bylo tedy na zástupci stěžovatelky, aby v zákonem stanovené (dostatečně dlouhé) lhůtě podal ústavní stížnost tuto náležitost obsahující. Pokud tak neučinil a nesdělil Ústavnímu soudu ani v návaznosti na výzvu k odstranění vad ústavní stížnosti žádný důvod, který mu v tom bránil, nepovažoval Ústavní soud zahraniční pobyt právního zástupce stěžovatelky, během kterého výzvu k odstranění vad ústavní stížnosti tento obdržel (přičemž však tento pobyt započal až po skončení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti) a kterým tento odůvodnil žádost o prodloužení lhůty k odstranění předmětné vady ústavní stížnosti, za důvod dostatečně závažný, a žádosti o prodloužení lhůty k odstranění této vady ústavní stížnosti nevyhověl.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu neodstranění vady návrhu ve lhůtě k tomu určené ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2014
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka