ECLI:CZ:US:2014:4.US.4487.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4487/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Michaely Židlické mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. Karlem Stečínským, advokátem se sídlem Praha 4, Ohradní 1352, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. září 2012 č. j. 3 Ads 13/2012-27 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. října 2011 č. j. 42 Ad 67/2011-36, spojené s návrhem na zrušení vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Včas podanou a z hlediska zákonem stanovených formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. listopadu 2012, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhl zrušení vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).
2. Rozhodnutím Ministerstva obrany, Sekce personální, Odbor platové politiky a sociálního zabezpečení ze dne 20. ledna 2011 č. j. 421/3-948D-2/2001-7542 nebylo vyhověno námitkám stěžovatele proti rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 12. dubna 2010 sp. zn. 53831/ID-41/25, kterým mu byl od 1. května 2010 odňat invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Důvodem odnětí byla skutečnost, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Kladně (dále jen "OSSZ v Kladně") ze dne 19. března 2010 stěžovatel nebyl shledán invalidním podle §39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. ledna 2010. Proti rozhodnutí o námitkách podal stěžovatel žalobu, o které rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. října 2011 č. j. 42 Ad 67/2011-36 tak, že ji zamítl. Následně podaná kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. září 2012 č. j. 3 Ads 13/2012-27 zamítnuta.
3. Stěžovatel spatřuje porušení svého základního práva v tom, že správní soudy aprobovaly nesprávný postup správních orgánů při rozhodování o jeho nároku na invalidní důchod. Tyto orgány totiž založily svá skutková zjištění pouze na posudku lékaře OSSZ v Kladně jako jediném důkazu, který již dál nehodnotily a cítily se jím vázány. Soudy zároveň odmítly přihlédnout k jím předloženému důkazu, jímž bylo srovnání výpočtového základu podle §19 zákona o důchodovém pojištění, který by mu byl vypočten z jeho příjmů před vznikem dlouhodobě nepříznivého stavu, a výpočtového základu, který mu vyplývá ze současné výše příjmů. Jeho provedením chtěl stěžovatel dokázat, že pokles jeho pracovních schopností byl podstatně vyšší, než 20 % uváděných na základě položky 3b kapitoly V vyhlášky č. 359/2009 Sb. Podle jeho názoru by se mohlo jednat až o 35 %, což by znamenalo, že by měl nadále nárok na invalidní důchod.
4. Návrh na zrušení vyhlášky č. 359/2009 Sb., na jejímž základě je hodnocen pokles pracovní schopnosti ve smyslu §39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění (po případném snížení nebo zvýšení o 10 %), podal stěžovatel z toho důvodu, že v ní není stanoven způsob porovnání současného stavu se stavem, který u pojištěnce byl před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jde v podstatě o to, že pokud se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem, měla by být při procentním vyjádření tohoto poklesu hodnocena také skutečnost, že důsledkem v minulosti trvající invalidity a s ní spojených omezení ztratil pojištěnec možnost dosahovat takový výdělek, jaký by mohl mít v případě, že by postižení nikdy neměl.
II.
Vlastní posouzení
5. Ústavní soud se seznámil s argumentací stěžovatele, napadenými rozhodnutími a obsahem spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Ad 67/2011, který si za účelem tohoto řízení vyžádal, načež zjistil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud oprávněn přezkoumávat postup a rozhodnutí obecných soudů toliko z toho hlediska, zda v jeho důsledku nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Tím je vymezen i prostor, v jakém mu přísluší zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, a to případně i formou přehodnocení jejich skutkových nebo právních závěrů či sjednocování jejich judikatury, což jsou typicky např. případy porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole nebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. O takovýto případ se však v dané věci nejedná.
7. Z napadených rozsudků správních soudů vyplývá, že se adekvátním způsobem vypořádaly s námitkami stěžovatele ohledně skutkových zjištění učiněných správními orgány. Při posuzování nároku na invalidní důchod bylo třeba (za splnění podmínky potřebné doby pojištění) vycházet ze zdravotního stavu žadatele, který byl shodně zjištěn jak z posudku lékaře OSSZ v Kladně, tak z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 27. července 2011, který byl vypracován na žádost Krajského soudu v Praze. Správní soudy vysvětlily, z jakých důvodů bylo možné považovat skutková zjištění učiněná na základě těchto posudků za dostatečná, a aprobovaly závěr správních orgánů, které v souladu s položkou 3b kapitoly V vyhlášky č. 359/2009 Sb. vyhodnotily zdravotní stav stěžovatele jako pokles pracovní schopnosti ve výši 20 %. Za relevantní naopak nepovažovaly stěžovatelem navrhované srovnání výpočtových základů, neboť nic nevypovídalo o jeho zdravotním stavu. Ústavní soud konstatuje, že nespatřuje v provedeném dokazování a následně učiněných závěrech prvky svévole nebo jiný kvalifikovaný exces, který by opodstatňoval závěr o porušení základního práva.
8. Pokud jde o návrh na zrušení vyhlášky č. 359/2009 Sb., stěžovatel zpochybňoval na jejím základě stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti (vyjádřenou v procentech) v případě svého postižení, resp. nedostatečnou možnost jejího zvýšení v závislosti na tom, jaká byla jeho situace před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ústavní soud k jeho návrhu pouze stručně poznamenává, že pro určení poklesu pracovní schopnosti je ve smyslu §39 zákona o důchodovém pojištění rozhodující nepříznivý zdravotní stav pojištěnce, nikoliv srovnání jeho příjmů před vznikem postižení s aktuálním příjmem. Tento příjem může být nakonec ovlivněn i jinými skutečnostmi, které s postižením pojištěnce nemají souvislost. Předmětná námitka vůči napadené vyhlášce není v projednávané věci opodstatněná.
9. Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Ze stejného důvodu byl podle §43 odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnut také s ní spojený návrh na zrušení právního předpisu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2014
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu