ECLI:CZ:US:2014:4.US.4604.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4604/12
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 3. dubna 2014 sp. zn. IV. ÚS 4604/12 ve věci ústavní stížnosti Svitlany Hronkové, právně zastoupené advokátkou JUDr. Věrou Neradovou, Francouzská 4, Praha 2, proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 3. 2002 sp. zn. 086896/2001-31/Čer/G, kterým byl stěžovatelce ustanoven procesní opatrovník, rozhodnutí ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 086896/2001-631/Čer/G, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit za poskytování telekomunikačních služeb dlužnou částku včetně úroků z prodlení, a rozhodnutí ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. ČTÚ-173 254/2012-603, jímž bylo pro opožděnost zamítnuto stěžovatelčino odvolání.
I. Rozhodnutími Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 3. 2002 sp. zn. 086896/2001-31/Čer/G, ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 086896/2001-631/Čer/G a ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. ČTÚ-173 254/2012-603 došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 3. 2002 sp. zn. 086896/2001-31/Čer/G, ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 086896/2001-631/Čer/G a ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. ČTÚ-173 254/2012-603 se ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu byl dne 5. 12. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen "ČTÚ").
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
3. Dne 28. 12. 2001 bylo proti stěžovatelce zahájeno správní řízení ve věci povinnosti stěžovatelky k finančnímu plnění vyplývajícímu ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb u mobilní telekomunikační stanice, sítě GSM Paegas, v celkové výši 26 878 Kč. Vyrozumění o zahájení správního řízení nebylo stěžovatelce doručeno. Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 3. 2002 sp. zn. 08696/2001-31/Čer/G bylo rozhodnuto o ustanovení opatrovníka. Toto rozhodnutí nebylo stěžovatelce opět doručeno. Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 086896/2001-631/Čer/G uložil Český telekomunikační úřad stěžovatelce povinnost uhradit výše uvedenou dlužnou částku, a to včetně úroků z prodlení. Toto rozhodnutí bylo doručeno opatrovníkovi.
4. Dne 11. 6. 2012 obdržela stěžovatelka usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 4. 2012 sp. zn. 34 EXE 645/2012, jímž byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky k uspokojení pohledávky oprávněné T-Mobile Czech Republic, a. s. Náhledem do exekučního spisu se stěžovatelka dověděla o existenci výše uvedeného správního řízení. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 086896/2001-631/Čer/G odvolání, které však bylo rozhodnutím téhož úřadu ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. ČTÚ-173 254/2012-603 zamítnuto, jakožto opožděně podané. Stěžovatelka se dále odvolala do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 4. 2012 sp. zn. 34 EXE 645/2012, přičemž do podání předmětné ústavní stížnosti nebylo o této věci soudem rozhodnuto.
5. Stěžovatelka je toho názoru, že postupem Českého telekomunikačního úřadu byla zkrácena na svých ústavně zaručených základních právech a svobodách, neboť se nemohla stanoveným postupem domáhat svých práv. Stěžovatelka se o probíhajícím správním řízení nedověděla, a neměla tudíž možnost se k věci vyjádřit. Porušení práv stěžovatelky je pak umocněno tou skutečností, že nikdy neuzavřela žádnou smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, její podpis na smlouvě není jejím podpisem.
6. Český telekomunikační úřad ustanovil stěžovatelce opatrovníka z toho důvodu, že se mu nepodařilo úředním postupem zjistit pobyt stěžovatelky. V rámci svého šetření zaslal jeden dopis centrální evidenci cizinců s žádostí o sdělení adresy stěžovatelky. Následně bylo ČTÚ sděleno, že stěžovatelka nemá na území České republiky povolen přechodný ani trvalý pobyt. Její pobyt měl být ukončen 3. 3. 1999. S tímto však stěžovatelka nesouhlasí a poukazuje na skutečnost, že do 2. 3. 1999 byla hlášena k přechodnému pobytu v Praze, od 3. 3. 1999 po dobu 3 měsíců byla hlášena na cizinecké policii v Táboře. Po dobu těchto tří měsíců měla stěžovatelka vyznačen přechodný pobyt ve svém cestovním dokladu Policií České republiky. Dne 13. 7. 1999 byl stěžovatelce udělen trvalý pobyt na území České republiky s adresou trvalého bydliště S., P. Ve svém cestovním dokladu má stěžovatelka povolení trvalého pobytu vyznačeno ke dni 13. 7. 1999 a dále je držitelkou průkazu o povolení trvalého pobytu, již na jméno Hronková, kde je též vyznačeno datum 13. 7. 1999 a výše uvedená adresa trvalého pobytu. Tuto adresu stěžovatelka od roku 1999 nezměnila.
7. Z uvedeného má stěžovatelka za prokázané, že měla původně na území České republiky povolen přechodný pobyt a posléze od roku 1999 trvalý pobyt. ČTÚ se pokusil zjistit její adresu pouze jedním způsobem, přičemž v roce 2012 jí bylo bez problému doručeno rozhodnutí soudu.
8. Porušení práv spatřuje stěžovatelka mimo jiné i v tom, že jí opatrovníkem byla ustanovena zaměstnankyně ČTÚ, která efektivně a náležitě nehájila její práva. Ustanovený opatrovník díky svému vztahu ke svému zaměstnavateli neměl zájem na řádné ochraně práv stěžovatelky. Ustanovením opatrovníka bylo stěžovatelce odňato právo vyjádřit se k věci a svá tvrzení řádně doložit.
III.
9. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k ústavní stížnosti shrnul námitky stěžovatelky, přičemž konstatoval, že s ohledem na informace, které obdržel od Policie České republiky, neměl jinou možnost než ustanovit účastníku správního řízení opatrovníka. Skutečnost, že tímto opatrovníkem byla zaměstnankyně vedlejšího účastníka, pak podle něj nezakládá konflikt zájmů. Vedlejší účastník při zjišťování pobytu stěžovatelky využil všech zákonných možností. Výběr a ustanovení zaměstnance opatrovníkem stěžovatelky byly v souladu s požadavky správního řádu platného v době rozhodování správního orgánu. Není přitom pravda, že by byl opatrovník pouze formální, neboť tento se průběžně s prováděnými úkony seznamoval, o řízení měl přehled a postupoval na základě své erudice a svých zkušeností. Názor, že opatrovník obecně plní řádně svou funkci pouze tehdy, brojí-li vždy proti rozhodnutí, je lichý. Zbytečným podáním opravného prostředku by mohl stěžovatelce způsobit toliko další náklady. Postup opatrovníka je třeba hodnotit vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu, nikoliv paušálně. Opatrovník hodnotil návrh na zahájení řízení jako důvodný, neboť byl dán právní titul, o který navrhovatel svůj návrh opíral. Služby byly k předmětnému číslu poskytovány a vyúčtování zasílána k rukám stěžovatelky, a to na adresu uvedenou v objednávce služeb. Na této adrese měla stěžovatelka v době uzavření smluvního vztahu a rovněž tak i po dobu, kdy jí byla dlužná vyúčtování zasílána, adresu trvalého pobytu. Je tudíž velmi nepravděpodobné, že by o závazku nevěděla, resp. nevěděla o skutečnosti, že jejím jménem byla uzavřena smlouva. Přesto, že je vedlejšímu účastníkovi známa judikatura Ústavního soudu v obdobných věcech, je toho názoru, že se vždy musí zkoumat okolnosti toho kterého případu.
11. Stěžovatelka svého práva repliky k vyjádření vedlejšího účastníka nevyužila.
IV.
12. Ústavní stížnost je důvodná.
13. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je důvodná.
14. Ústavní soud předesílá, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti, což znamená, že jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci z hlediska dodržování ústavně zaručených práv, tj. zda v řízení a rozhodnutí v něm vydaném nebyly porušeny základní práva a svobody jeho účastníka.
15. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že zákonná ustanovení upravující možnost ustanovení opatrovníka nemohou být používána jen z důvodu urychleného vyřízení věci [nález sp. zn. IV. ÚS 200/97 ze dne 7. 12. 1998 (N 149/12 SbNU 381)]. Nepřítomnému účastníkovi musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv; funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby do důsledku hájila zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce [srov. sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233)]. Jedná se zde totiž o dosažení ústavněprávní maximy rovnosti účastníků řízení. Z toho důvodu nelze též brát v potaz argument správního orgánu, dle jehož tvrzení vystupuje ve sporu jako nestranný orgán, který je na projednávané věci zcela nezávislý, neboť řízení nezahájil z moci úřední. Podstatou zde zůstává především ta skutečnost, že při nedodržení ústavních kautel kladených na ustanovování opatrovníků může docházet k ulehčení činnosti správního úřadu tím, že jím ustanovení opatrovníci z řad zaměstnanců nebudou důsledně uplatňovat práva zastoupeného.
16. Z dostupné judikatury vyplývá, že uplatněná logika věci nedopadá jen na správní orgány, ale též soudy, které rovněž nemohou hledat opatrovníky v řadách svých zaměstnanců, byť by jejich odborná erudice byla nezpochybnitelná.
17. K osobě opatrovníka Ústavní soud připomíná, že je třeba jej hledat především v okruhu osob blízkých osobě zastupovaného, resp. těch, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy účastníka (sp. zn. I. ÚS 559/2000). Při ustanovení opatrovníka je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Nelze očekávat, že podřízený pracovník - zaměstnanec Českého telekomunikačního úřadu jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž orgánem bude brojit proti jeho postupu a rozhodnutí [nález sp. zn. II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731)]. Je tedy zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení. K uvedenému srov. též např. nález sp. zn. II. ÚS 2966/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 34/56 SbNU 383), nález sp. zn. I. ÚS 2052/08 ze dne 27. 1. 2009 (N 14/52 SbNU 141), nález sp. zn. I. ÚS 3267/07 ze dne 9. 6. 2008 (N 106/49 SbNU 555) a nález sp. zn. II. ÚS 1090/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 124/46 SbNU 171) - všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz.
18. Namítá-li stěžovatelka, že o faktické nečinnosti opatrovníka svědčí již ta skutečnost, že v dané věci nepodal odvolání, nutno podotknout, že využití opravných prostředků samo o sobě ještě nesvědčí o kvalitě vykonávaného opatrovnictví. Řádný výkon opatrovnictví nelze poměřovat jen vyčerpáním opravných prostředků. Povinností řádně ustanoveného opatrovníka není podávat odvolání za každou cenu. Vedení odvolacího řízení jen pro řízení samotné bez uvedení odvolacích námitek nenaplňuje účel opravného prostředku. Jinými slovy, nelze konstatovat, že jednostupňové správní řízení nemůže být provedeno řádně a pouze podání opravného prostředku mu poskytuje nezbytnou validitu. O to větší důraz je však třeba klást na nezávislost a nestrannost určeného opatrovníka.
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ze strany Českého telekomunikačního úřadu především v tom, že správní orgán ustanovil jako opatrovníka svého zaměstnance, který z povahy věci nemohl účinně bránit práva stěžovatelky.
20. Ústavní soud proto ústavní stížnosti jako opodstatněné v celém rozsahu vyhověl a v souladu s §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí zrušil.