ECLI:CZ:US:2014:4.US.502.14.1
sp. zn. IV. ÚS 502/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky SMYK REALITY s.r.o., se sídlem v Praze, Vyšehradská 1349/2, zastoupené Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 7, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1521/2013-133 ze dne 27. listopadu 2013 a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 7 Cmo 294/2012-99 ze dne 12. února 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení svých práv na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení zaručených čl. čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 49 Cm 2/2011-73 ze dne 21. května 2012 zrušil rozhodčí nález sp. zn. Rsp. 1216/10 Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 18. listopadu 2010, jímž bylo žalované ENERGO IPT. s.r.o. (dále jen "žalovaná") uloženo zaplatit stěžovatelce částku 8.422.559,87 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a uložil žalované zaplatit stěžovatelce náklady řízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zrušení předmětného rozhodčího nálezu zamítl a uložil stěžovatelce zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatelka uvádí, že žalobu na zrušení rozhodčího nálezu podala proto, že rozhodčí soud se v její věci dopustil zásadních pochybení a byly dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. §31 odst. 1 písm. b), e) a g) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím a o výkonu řízení (dále jen "ZRŘ"). Krajský soud v Brně po provedeném dokazování žalobě podle stěžovatelky vyhověl, neboť shledal naplnění zrušovacích důvodů dle ust. §31 odst. 1 písm. b) a e) ZRŘ.
Stěžovatelka má za to, že vady řízení před rozhodčím soudem uvedené stěžovatelkou v žalobě a následných podáních stěžovatelky činěných před odvolacím i dovolacím soudem naplňují charakter procesních vad, pro které bylo na místě rozhodčí nález zrušit, jak správně dovodil Krajský soud v Brně. Postupem odvolacího a dovolacího soudu, které jejímu návrhu nevyhověly, tak bylo podle stěžovatelky zasaženo do jejích výše označených ústavně zaručených práv. Pro toto své tvrzení stěžovatelka předkládá podrobnější argumentaci.
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.
Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Rozhodující soudy se v nich vypořádaly dostatečně se všemi rozhodujícími skutečnostmi a jejich závěry nelze rozhodně označit ani za (extrémně) rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí, jakožto na projev ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování, pouze odkazuje s tím, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nezjistil.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 4. srpna 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu