ECLI:CZ:US:2014:4.US.511.14.1
sp. zn. IV. ÚS 511/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelů Tomáše Hanzla a Mgr. Miroslava Špadrny, zastoupených Mgr. Janem Boučkem, advokátem, Praha 1, Opatovická 1659/4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2013 č. j. 13 Co 460/2012-270 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 č. j. 30 Cdo 2585/2013-320, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. 2. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelé se s tvrzeným porušením práva na spravedlivý proces, respektive práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Těžiště argumentace stěžovatelů pak spočívá na myšlence, že jejich základní práva a svobody byly porušeny zejm. postupem odvolacího soudu, a to v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou neúměrnou délkou soudního řízení. Podle stěžovatelů je zejména rozhodnutí odvolacího soudu překvapivé, v řízení při výpočtu výše peněžité náhrady nebylo nadto zohledněno, že v jednom ze sporů byl spis omylem založen a řízení neběželo.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K věci samé Ústavní soud toliko konstatuje, že obě napadená rozhodnutí shledává zcela ústavně konformní. S ohledem na postup stěžovatelů v řízení před obecnými soudy, který lze - jak již Ústavní soud vyjádřil v jiném svém rozhodnutí vztahujícím se k jednomu ze stěžovatelů - označit za obstrukční a sudičský, pak ani okolnost, že jeden ze soudních spisů byl omylem založen, není určující. Rozhodnutí odvolacího soudu není překvapivé, neboť se jedná o rozhodnutí potvrzující rozsudek soudu prvního stupně. Nejeví se také jakkoliv dysfunkční, vycházel-li soud rozhodující o přiměřeném zadostiučinění z průběhu řízení, v němž mělo k nemajetkové újmě dojít.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu