ECLI:CZ:US:2014:4.US.679.14.1
sp. zn. IV. ÚS 679/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky nezl. Š. B., zastoupené zákonnými zástupci J. B. a V. B., právně zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem na adrese Praha 1, Jungmannova 36/31, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. března 2013 č. j. 99 P 344/2011-251, usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. dubna 2013 č. j. 99 P 344/2011-256 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. listopadu 2013 č. j. 99 P 344/2011- 305, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 20. února 2014 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 3 odst. 1 a čl. 6 Úmluvy o právech dítěte a čl. 7 odst. 1 a 2 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod tím, že byla v období od 21. února 2013 do 11. listopadu 2013 umístěna v zařízení Dětského centra Plzeň.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že je si vědoma skutečnosti, že nesplňuje podmínku přípustnosti ústavní stížnosti uvedenou v ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť ani jedno z napadených rozhodnutí nebylo napadeno opravnými prostředky. Stěžovatelka je toho názoru, že je namístě aplikovat ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud neodmítne stížnost, která svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele a je podána do jednoho roku od skutečnosti, která je předmětem stížnosti.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") sp. zn. 99 P 344/2011 (dále jen "soudní spis") bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 14. března 2013 č. j. 99 P 344/2011-251 okresní soud v právní věci o nařízení ústavní výchovy u stěžovatelky nařídil ústavní výchovu po dobu šesti měsíců a matce a otci výživné ke stěžovatelce neurčil. Rozsudek byl rodičům stěžovatelky doručen dne 15. dubna 2013 a právní moci nabyl dne 1. května 2013.
Usnesení okresního soudu ze dne 17. dubna 2013 č. j. 99 P 344/2011-256, kterým bylo trvání předběžného opatření nařízeného usnesením Okresního soudu Plzeň-sever č. j. 6 Nc 1052/2012-4 ze dne 25. září 2012 prodlouženo do 25. května 2013, bylo rodičům stěžovatelky vloženo do domovní schránky dne 19. dubna 2013 a právní moci nabylo dne 7. května 2013.
Rozsudek okresního soudu ze dne 1. listopadu 2013 č. j. 99 P 344/2011-305, kterým byla prodloužena nařízená ústavní výchova o jeden rok, byl rodičům stěžovatelky doručen 4. prosince 2013 a právní moci nabyl 20. prosince 2013.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání a je-li nepřípustný [§43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy [srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované formální (procesní) předpoklady a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit, ani její
zmeškání prominout.
Z obsahu soudního spisu bylo Ústavním soudem ověřeno, že stěžovatelka nenapadla žádné z ústavní stížností napadených rozhodnutí odvoláním, ač jí v tom nic nebránilo a učinit tak mohla. Stěžovatelka tedy nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§72 odst. 3). Ústavní soud konstatuje, že podmínky pro výjimečnou aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nejsou splněny, neboť Ústavní soud neshledal v daném případě naplnění podmínek pro výjimečné prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti.
Současně Ústavní soud ze soudního spisu ověřil, že stěžovatelka napadla všechna tři rozhodnutí ústavní stížností až po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty od doručení těchto rozhodnutí. Co se týká dvou prvních napadených rozhodnutí, uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti v měsíci červnu 2013 (č. listu 250 a 256 soudního spisu). Posledně doručený rozsudek okresního soudu ze dne 1. listopadu 2013 č. j. 99 P 344/2011-305, byl rodičům stěžovatelky doručen dne 4. prosince 2013, Městskému úřadu Nýřany dne 2. prosince 2013 a Dětskému centru Plzeň dne 3. prosince 2013 (č. listru 307 soudního spisu). Lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula nejpozději dnem 4. února 2014.
Za daného stavu Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. března 2014
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka