ECLI:CZ:US:2014:4.US.746.14.1
sp. zn. IV. ÚS 746/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Franze, bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 34 C 482/2010 ze dne 25. ledna 2012, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012.
Výše uvedená ústavní stížnost nesplňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nebyl právně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva stěžovatele, popřípadě kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu (§72odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k uvedeným okolnostem byl stěžovatel přípisem ze dne 7. března 2014 vyzván, aby vady ústavní stížnosti odstranil. K tomu mu byla stanovena lhůta v trvání 15 dnů od doručení této výzvy. Současně byl stěžovatel poučen, že nebudou-li v uvedené lhůtě vady jeho ústavní stížnosti odstraněny, bude tato podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Dále bylo stěžovateli pro případ obtíží s obstaráním právního zástupce sděleno, že má v souladu s ustanovením §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, možnost obrátit se v této záležitosti na Českou advokátní komoru, Národní tř. 16, Praha.
Z doručenky je zřejmé, že stěžovateli byla výzva k odstranění vad ústavní stížnosti doručována dne 11. března 2014, kdy však stěžovatel nebyl zastižen, a proto mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zásilka obsahující výzvu byla uložena u provozovatele poštovních služeb (§49 odst. 2 a odst. 3 o.s.ř.). Protože si stěžovatel v desetidenní úložní době tuto zásilku nevyzvedl, považuje se uplynutím posledního dne této lhůty, tedy dnem 21. března 2014, za doručenou a následujícího pracovního dne byla dle doručenky tato zásilka vhozena do domovní schránky stěžovatele (§49 odst. 4 o.s.ř.). Dne 22. března 2014 tak počala stěžovateli běžet lhůta pro odstranění vad ústavní stížnosti, která skončila v pondělí dne 7. dubna 2014. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě, ani do okamžiku rozhodnutí Ústavního soudu, vady ústavní stížnosti neodstranil, ani na výzvu nikterak, např. žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti, nereagoval.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené ústavní stížnost odmítnout.
K návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012 Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud odmítané ústavní stížnosti.
S ohledem na návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012 však Ústavní soud o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nerozhodl soudkyní zpravodajkou, ale projednal ji IV. senát Ústavního soudu, který by byl oprávněn o ústavní stížnosti meritorně rozhodnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu