ECLI:CZ:US:2014:4.US.840.13.1
sp. zn. IV. ÚS 840/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatelů Michaely Jelínkové a Mgr. Martina Jelínka, zastoupených Mgr. Milanem Kachlíkem, advokátem se sídlem v Brně, Výstaviště 1, o ústavní stížnosti proti výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2012 č. j. 15 Co 285/2012-185, 15 Co 286/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 8. 3. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladné. Stěžovatelé zejména s tvrzeným porušením svého základního práva na spravedlivý proces garantovaného jim zejména čl. 36 a následující Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), brojí proti výroku II. a III. v záhlaví citovaného rozsudku. Jeho výrokem I. odvolací soud potvrdil prvostupňové rozhodnutí v rozsahu povinnosti žalované zaplatit stěžovatelům částku 80.000,- Kč s příslušenstvím. Ústavní stížností napadeným výrokem II. změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že stěžovatelům náhradu nákladů řízení nepřiznal a ústavní stížností napadeným výrokem III. rozhodl konečně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Ústavní soud si pro posouzení věci vyžádal spis Městského soudu v Brně sp. zn. 49 C 50/2008. Společně se spisem poskytl městský soud Ústavnímu soudu vyjádření v tom smyslu, že se k věci nemůže vyjádřit nad rámec rozhodnutí v ní vydaným, neboť soudkyni městského soudu, která věc projednávala a rozhodovala, zanikla v květnu roku 2012 funkce soudce. Vzhledem k obsahu tohoto vyjádření, jakož i k tomu, že pochází od soudu, jehož rozhodnutí není ústavní stížností napadeno, nezasílal jej Ústavní soud stěžovatelům k replice.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K věci samotné pak Ústavní soud poznamenává, že se krajský soud před vydáním ústavní stížností napadeného rozhodnutí skutečně explicitně nevyjádřil k možné moderaci práva na náhradu nákladů řízení. Na druhou stranu žalovaná ve svém odvolání, o němž soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodoval, opakovaně a výslovně tvrdila rozpornost žaloby stěžovatelů s dobrými mravy. Stěžovatelé ovšem podle Ústavního soudu tuto skutečnost ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně dostatečně nereflektovali (srov. naopak např. jejich argumentaci na č. l. 173, kde poněkud nepřiléhavě vysvětlují, proč žalované částku, jejíhož vrácení se z titulu bezdůvodného obohacení posléze žalobou domáhali, původně zaplatili). Přitom odvolací soud v jinak velmi přiléhavém odůvodnění týkajícím se aplikace §150 o. s. ř., vycházel právě z odvolací argumentace žalované. Přistoupil-li by tedy za této situace Ústavní soud ke kasaci napadeného rozsudku (respektive jeho výroků o nákladech řízení), bylo by jeho rozhodnutí značně formalistické, neboť ani sami stěžovatelé v rámci stížnostního žádání nepřinášejí nic, co by úvahy krajského soudu zpochybňovalo - ostatně přiměřeně lze v této souvislosti odkázat i na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013 č. j. 26 Cdo 1494/2013-221, neboť Nejvyšší soud v mezidobí o této věci též rozhodoval.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu