Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 21.01.2014, sp. zn. Pl. ÚS 36/13 [ usnesení / TOMKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:Pl.US.36.13.1
sp. zn. Pl. ÚS 36/13UsneseníPlénum Ústavního soudu rozhodlo ve složení Stanislav Balík, Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Jan Filip, Vlasta Formánková, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jan Musil, Pavel Rychetský, Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek, Kateřina Šimáčková, Milada Tomková, Jiří Zemánek a Michaela Židlická, o návrhu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, na zrušení ustanovení čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření, a ustanovení §106a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 428/2011 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:Řízení se zastavuje.Odůvodnění:I.Vymezení věci a rekapitulace návrhu1. Ústavnímu soudu byl dne 26. 7. 2013 doručen návrh Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále též jen "navrhovatel") na zrušení ustanovení čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření, a na zrušení ustanovení §106a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 428/2011 Sb. (dále též jen "napadená ustanovení"). 2. Návrh Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci opřel o nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/12 ze dne 31. 1. 2012, v němž Ústavní soud jako obiter dictum konstatoval obsolenci nyní napadených ustanovení na základě právního principu cessante ratione legis cessat lex ipsa (odpadnutím účelu zákona zaniká samotný zákon).3. Ustanovení §106a zákona č. 155/1995 Sb. znělo v době podání návrhu takto:
§106aHodnocení některých dob za období před rokem 1993Za doby důchodového zabezpečení získané před 1. lednem 1993 podle československých právních předpisů, které se podle Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení ze dne 29. října 1992 považují za doby důchodového zabezpečení nebo pojištění Slovenské republiky, nelze přiznat ani zvýšit důchod z českého důchodového pojištění (zabezpečení) a ani nelze s přihlédnutím k těmto dobám poskytnout vyrovnání, dorovnání, příplatky a obdobná plnění k důchodu nebo jeho části nebo poskytovaná místo důchodu nebo jeho části; k těmto dobám lze v souladu s čl. 4 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, přihlédnout pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném touto smlouvou nebo tímto zákonem (§61).4. Ustanovení čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. znělo v době podání návrhu takto:
Čl. XIIIPřechodné ustanoveníŽádosti o poskytnutí vyrovnání, dorovnání, příplatků a obdobných plnění uvedených v §106a zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se odloží a řízení o nich se nevede; byly-li tyto žádosti podány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řízení o nich se zastaví. Opatření učiněná přede dnem účinnosti tohoto zákona na základě těchto žádostí zůstávají nedotčena s tím, že příslušné plnění náleží po vyúčtování zálohové výplaty za rok 2011 ve výsledné výši beze změny, pokud trvá podle právních předpisů České republiky i Slovenské republiky nárok na důchod, který byl důvodem pro přiznání tohoto plnění; zánikem nároku na důchod podle právních předpisů některého z uvedených států zaniká trvale i nárok na příslušné plnění.II.Další okolnosti řízení5. Dne 1. 12. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 274/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem došlo ke změně ustanovení §106a zákona č. 155/1995 Sb., které v nyní účinném znění zní takto:
§106a(1) Nárok na dorovnávací přídavek má pojištěnec, kterému byl přiznán starobní důchod z českého pojištění (dále jen "český starobní důchod"), pokuda) získal před 1. lednem 1993 aspoň 25 let československé doby pojištění, za kterou mu byl po 31. prosinci 1992 přiznán starobní důchod ze slovenského důchodového pojištění (dále jen "slovenský starobní důchod"); v tomto zákoně se pro účely dorovnávacího přídavku za československou dobu pojištění považují doby zaměstnání a náhradní doby získané před 1. lednem 1993 podle československých právních předpisů a československá doba pojištění se započítává v rozsahu, v jakém se započítává podle právních předpisů České republiky účinných ke dni, od něhož byl přiznán český starobní důchod,b) získal v období od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1995 aspoň 1 rok doby pojištění podle právních předpisů České republiky; pro účely splnění této podmínky se do doby pojištění nezahrnují náhradní doby,c) český starobní důchod a slovenský starobní důchod jsou vypláceny ke dni, od něhož pojištěnec žádá o přiznání dorovnávacího přídavku, ad) výše dorovnávacího přídavku má ke dni, od něhož pojištěnec žádá o jeho přiznání, kladnou hodnotu.(2) Výše dorovnávacího přídavku se při jeho přiznání stanoví ve výši rozdílu mezi výší starobního důchodu, která by pojištěnci náležela, pokud by k dobám pojištění získaným po 31. prosinci 1992 podle právních předpisů České republiky byla přičtena československá doba pojištění (dále jen "hypotetická výše starobního důchodu") a úhrnem vypláceného českého starobního důchodu a vypláceného slovenského starobního důchodu přepočteného na českou měnu. Pokud je některý z těchto starobních důchodů vyplácen v nižší výši z důvodu souběhu nároku na výplatu jiného důchodu nebo z důvodu výdělečné činnosti anebo z jiného důvodu stanoveného zákonem, použije se při stanovení výše dorovnávacího přídavku ta výše starobního důchodu, která by náležela, kdyby k tomuto snížení výše starobního důchodu z těchto důvodů nedošlo. Při přepočtu vypláceného slovenského starobního důchodu na českou měnu podle věty první se použije kurz české koruny vůči euru vyhlášený Českou národní bankou pro první den kalendářního měsíce, do něhož spadá den, od něhož se dorovnávací přídavek přiznává.(3) Hypotetická výše starobního důchodu se stanoví ke dni, od něhož byl přiznán český starobní důchod. Pokud je dorovnávací přídavek přiznáván od pozdějšího dne, než je den, od něhož je přiznán český starobní důchod, zvýší se hypotetická výše starobního důchodu podle právních předpisů upravujících zvyšování důchodů v období ode dne, od něhož byl přiznán český starobní důchod, do dne, od něhož se dorovnávací přídavek přiznává.6. V čl. II odst. 2 zákona č. 274/2013 Sb. je dále stanoveno, že "[o]patření uvedená v ustanovení čl. XIII věty druhé zákona č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají za podmínek uvedených v tomto ustanovení nedotčena. Pokud by však byl dorovnávací přídavek vyšší než plnění poskytované podle těchto opatření, náleží místo tohoto plnění dorovnávací přídavek a nárok na plnění podle těchto opatření zaniká dnem, od něhož byl přiznán dorovnávací přídavek".7. Z uvedeného vyplývá, že napadené ustanovení §106a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 428/2011 Sb., doznalo účinností zákona č. 274/2013 Sb. zásadních změn, v jejichž důsledku je obsahem tohoto ustanovení zcela odlišná právní norma. To stejné pak platí i pro čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb., který s ustanovením §106a zákona č. 155/1995 Sb. ve větě prvé neoddělitelně souvisí; navíc toto ustanovení ve větě druhé garantuje zachování určitých opatření učiněných před účinností zákona č. 428/2011 Sb., nebudou-li nároky podle zákona č. 274/2013 Sb. vyšší. Čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. tak v důsledku účinnosti zákona č. 274/2013 Sb. doznal podstatných změn formou tzv. nepřímé novelizace (podobně viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/09 ze dne 23. 4. 2013).8. Vzhledem k uvedené obsahové změně napadených ustanovení Ústavní soud oslovil navrhovatele výzvou, zda i nadále setrvává na derogačním petitu tak, jak jím byl podán. V reakci na tuto výzvu navrhovatel Ústavnímu soudu sdělil, že svůj návrh bere zpět.III. Procesní posouzení návrhu9. Ústavní soud předně podotýká, že procesní úkon Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, kterým vzal svůj návrh zpět, není pro danou věc rozhodný, neboť zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dál jen "zákon o Ústavním soudu"), zpětvzetí návrhu v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů nepřipouští.10. Podle ustanovení §67 odst. 1zákona o Ústavním soudu dále platí, že jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví.11. Z judikatury Ústavního soudu se ovšem podává, že v případech, kdy pozbyl platnosti zákon (ustanovení), který bude obecný soud i nadále aplikovat, nemusí procesní důsledek zastavení řízení nastat, pakliže trvá význam ústavněprávního posouzení pro řízení před obecným soudem a navrhovatel původní návrh na zrušení ustanovení změní na návrh, jímž se bude domáhat (toliko) vyslovení jeho protiústavnosti. Za tohoto předpokladu může být návrh (ve změněné podobě) věcně projednán (srov. např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 34/10 ze dne 27. 3. 2012, usnesení Pl. ÚS 31/08 ze dne 12. 12. 2012 a usnesení sp. zn. Pl. ÚS 37/10 ze dne 18. 12. 2012).12. Navrhovatel však přes výzvu Ústavního soudu ke změně petitu nepřistoupil. Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat v souladu s §67 odst. 1zákona o Ústavním soudu a řízení o návrhu na zrušení předmětných ustanovení zastavit.Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.V Brně dne 21. ledna 2014Pavel Rychetský, v. r. předseda Ústavního soudu
Odlišné stanovisko soudce Stanislava BalíkaHlasoval jsem proti zastavení řízení, a to z toho důvodu, že v dané věci v době rozhodování Ústavního soudu nebyly jednoznačně splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Danou věc je pak třeba zasadit do širšího kontextu dosavadní judikatury.x x x Již potřetí v poslední době se otevřel problém (srov. Pl. ÚS 36/09 a Pl. ÚS 31/10 včetně mých odlišných stanovisek), který mne vede k tomu, abych napsal nástin další smutné kapitoly do postupně vznikající monografie, pro jejíž cizojazyčnou verzi nepočítám s názvem An Introduction to the theoretical Anti-Petitology, ale naopak spíše s verzemi Manuel de ľ anti-petitologie théorique či Einleitung in die theoretische Anti-Petitologie. Lze totiž předvídat, že v zemích systému common law by soudce či právník nechápal, proč vůbec pragmaticko-hnidopišská petitologie vznikla, Manuel se stane naopak pro Evropský soud pro lidská práva návodnou příručkou, proč vyhovět nejednomu stěžovateli proti České republice a Einleitung mi v německém úvodu umožní dát do uvozovek slovo Paragraphenreiten s poznámkou pod čarou: "Also sprach Vojtěch Cepl."Pojďme však k tezím.x x x Petitologie je římskému právu neznámý, škodlivý a nebezpečný postmoderní virus, který způsobuje softwaru soudcovského sboru ztrátu chuti rozhodovat ve věci samé. V rámci prevence - pokud jde o konkrétní kontrolu norem - by stálo za úvahu de lege ferenda změnit Ústavu a zákon o Ústavním soudu tak, že by navrhovatelem z řad justice mohly být pouze Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Mám odpozorováno, že soudem napadené ustanovení či právní předpisy zrušeny či změněny bývají zákonodárcem před rozhodnutím Ústavního soudu, je-li navrhovatelem soud, který má ve věci rozhodnout jako soud nalézací, eventuálně soud odvolací. Tyto soudy pak stojí před pro ně zatím dost často nezvládnutelným úkolem změnit petit. Je pravda, že tyto soudy si všimnou tvrzené protiústavnosti jako první, na druhé straně ale nelze podceňovat okolnost, že i zákonodárce je občas schopen jisté sebereflexe. V případě NOZu se arciť o novelizaci začíná uvažovat hned dvacátý den od chvíle, kdy tento pro další generace prý tesaný kodex nabyl účinnosti... Vyčkalo-li by se ostatně až návrhu podaného Nejvyšším soudem či Nejvyšším správním soudem, proběhla by delší doba, která by sama nasvědčovala tomu, že zákonodárce na platné právní úpravě trvá. x x x Proti petitologii bude s největší pravděpodobností de lege lata prováděno mezi členy pléna Ústavního soudu postupné očkování. Ne každý soudce zpravodaj chce - řečeno soudcovským žargonem času vyřizovačství - věc co nejrychleji "odklidit". Jsou i tací, kteří totiž stále ještě vidí ve smyslu soudcovství nalézání spravedlnosti. Jsem hluboce přesvědčen, že dříve nebo později si každý soudce Ústavního soudu jako zpravodaj na vlastní kůži prožije pocit marnosti z odmítacího či zastavovacího usnesení. x x xNež začne sérum působit, či než se odstraní samotné kořeny petitologie, je třeba položit si otázku, v zájmu koho především a proč se obrací obecný soud na Ústavní soud. Je vskutku ku prospěchu účastníka řízení před obecným soudem to, že jeho řízení je přerušeno, aby v něm po měsících bylo pokračováno s tím, že čekání na meritorní rozhodnutí Ústavního soudu bylo bezvýsledné?Kdo více zavinil ony průtahy?Neměl by soud, který podá návrh Ústavnímu soudu, bděle sledovat legislativní vývoj napadeného ustanovení a vědět, že nezbývá než změnit petit?Neměl by být obecný soud na zrušení či novelu napadeného ustanovení upozorněn samotným účastníkem či jeho právním zástupcem?To vše jsou pouze ranhojičská řešení. Měl jsem radost z nálezu Pl. ÚS 31/10, resp. jeho odstavce 17. V odlišném stanovisku k tomuto nálezu jsem popsal, jak se může Ústavní soud z petitologie vyléčit sám...x x x V této věci podle mého názoru nebyl až tak důvod dotazovat se navrhovatele na procesní stanovisko, ani čekat na to, až "prima vista sponte sua" (srov. Pl. ÚS 41/10, odst. 11) změní petit. Stálo za posouzení, zda navrhovatel bude napadená ustanovení aplikovat, čili nic. V prvém případě měl Ústavní soud rozhodnout buď o vyslovení protiústavnosti napadených ustanovení, nebo o zamítnutí návrhu. Zastavit řízení by mohl až tehdy, postavil-li by si najisto, že napadená ustanovení obecným soudcem v jeho věci aplikována nebudou.V Brně dne 21. ledna 2014