ECLI:CZ:US:2015:1.US.1274.15.1
sp. zn. I. ÚS 1274/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Trávníčka, zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 č. j. 30 Cdo 2855/2014-147 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2013 č. j. 29 Co 344/2013-124, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro rozpor se základním právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Rozsudkem Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 12. 12. 2013 č. j. 29 Co 344/2013-124 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 3. 2013 č. j. 25 C 167/2011-90, kterým byla zamítnuta poddlužnická žaloba stěžovatele o zaplacení částky 5 225 000 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dovolání do rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 č. j. 30 Cdo 2855/2014-147 odmítnuto, neboť dovolatel (stěžovatel) v dovolání nepopsal, od které rozhodovací praxe dovolacího soudu se rozsudek odvolacího soudu odchýlil (co do nákladového výroku bylo potom dovolání posouzeno nepřípustným, a to z důvodu částky, o které bylo výrokem rozhodnutí odvolacího soudu rozhodováno).
II.
Obsah ústavní stížnosti
3. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nepřezkoumatelností rozhodnutí odvolacího soudu (protože toliko odkázal na právní závěry rozsudku soudu prvního stupně) a nesprávností rozhodnutí o odmítnutí dovolání dovolacím soudem. Nejvyšší soud vyhodnotil nepřípustnost dovolání formalisticky, neboť neposoudil přípustnost dovolání z pohledu otázky procesního práva (nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu) a v otázkách hmotného práva vyslovil názor o nedostatku vymezení přípustnosti v obsahu dovolání. Stěžovatel namítal, že v dovolání není nutno vypsat spisové značky rozhodnutí dovolacího soudu, se kterými je rozsudek odvolacího soudu v rozporu (odkázáno bylo na nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1256/14). Dovoláním bylo mimoto poukazováno i na právní otázky, které judikaturou dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny.
III.
Právní posouzení
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
5. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
6. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou ústavně konformní.
7. K námitce stěžovatele, že odvolací soud svým rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil tak, že pro stručnost odkázal na odůvodnění tohoto rozsudku, Ústavní soud uvádí, že postupem odvolacího soudu se úvahy prvostupňového soudu staly součástí odvolacího rozhodnutí. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je dostatečného rozsahu, neboť na rozhodnutí obecných soudů a na řízení před obecnými soudy je v souladu s judikaturou Ústavního soudu nutno pohlížet jako na jeden celek a zvažovat, zda byl proces svým výsledkem spravedlivý [viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 3388/11 (N 104/65 SbNU 431)].
8. Otázka důvodnosti poddlužnické žaloby nebyla obecnými soudy rozhodnuta excesivním způsobem, kterým by byla pro Ústavní soud založena pravomoc k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů k výkladu podústavního práva. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího zakládat opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad hmotného a procesního práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu.
9. V procesním postupu dovolacího soudu (namítaná nesprávnost posouzení přípustnosti a vad dovolání) potom Ústavním soudem není spatřováno porušení spravedlivého procesu. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání bylo odůvodněno dostatečně a v souladu s procesní úpravou; nikoli formalisticky. Dovolací soud dovolání odmítl, neboť stěžovatelem nebylo popsáno, které právní otázky byly odchylkou od judikatury, bez toho, že by byl požadován odkaz na spisové značky odchylných rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1256/14), popřípadě které právní otázky nebyly dosud Nejvyšším soudem rozhodovány. Ústavní soud tak konstatuje, že v posuzovaném případě nedošlo k porušení základního práva na spravedlivý proces.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu