ECLI:CZ:US:2015:1.US.1376.15.1
sp. zn. I. ÚS 1376/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem Šumperk, Starobranská 327/4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 2. 2. 2015 č. j. 2 To 139/2014-386 a proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 3. 2014 č. j. 2 T 245/2013-310 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 21. 3. 2014 č. j. 2 T 245/2013-310 stěžovatele jako obžalovaného uznal vinným, že v celkem sedmi případech na různých letištích jako pasažér různých letů ohlásil škodní události spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů z něj, a to přesto, že ke ztrátě věcí nedošlo, přičemž na základě z větší části falešných dokladů mu bylo v pěti případech vyplaceno odškodnění. Svým jednáním v jednotlivých případech spáchal přečin podvodu, v pěti případech dílem dokonaný, dílem nedokonaný přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, přičemž výkon uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Současně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným leteckým společnostem v celkové výši 149 737 Kč; se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byly tyto společnosti odkázány na občanskoprávní řízení.
2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 2. 2. 2015 č. j. 2 To 139/2014-386 zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 3. 2014.
3. Proti usnesení krajského soudu ze dne 2. 2. 2015 a proti rozsudku okresního soudu ze dne 21. 3. 2014 se stěžovatel bránil ústavní stížností ze dne 10. 5. 2015, ve které navrhl, aby Ústavní soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
4. V případě projednávané ústavní stížnosti nebyly splněny zákonné podmínky pro její věcné (meritorní) projednání.
5. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost "nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4)." Takovými prostředky jsou podle §72 odst. 3 téhož zákona "řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení."
6. Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III.ÚS 117/2000, N 111/19 SbNU 79, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
7. Předmětnou ústavní stížnost je třeba hodnotit jako nepřípustnou za situace, kdy tato byla podána proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu. Proti usnesení krajského soudu ze dne 2. 2. 2015 je přípustné dovolání, které může za splnění zákonných podmínek podat mj. i stěžovatel, přičemž o tomto právu byl krajským soudem rovněž poučen. Ústavní stížnost, kterou by bylo při splnění dalších zákonných podmínek možno hodnotit jako přípustnou, lze případně podat teprve proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, zpravidla tedy teprve proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání proti usnesení soudu odvolacího.
8. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2015
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj