ECLI:CZ:US:2015:1.US.138.15.1
sp. zn. I. ÚS 138/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, o ústavní stížnosti České televize, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719, proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. října 2014 č. j. 5 C 255/2014-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. ledna 2015, stěžovatelka podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na řádný a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím okresní soud zamítl žalobu podanou stěžovatelkou, kterou požadovala zaplacení 1 890 Kč s příslušenstvím po žalovaném Eriku Homolovi, z titulu dlužného televizního poplatku za období leden 2013 až únor 2014.
3. Stěžovatelka porušení svých základních práv spatřovala v tom, že právní závěry okresního soudu obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývají z provedeného dokazování a tento procesní exces je takového charakteru, že již představuje extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Konktrétně podle tvrzení stěžovatelky okresní soud v odůvodnění konstatoval, že stěžovatelka v řízení neprokázala svá žalobní tvrzení, když nebyla předložena přihláška televizního poplatníka. K tomu stěžovatelka uvedla, že její právní zástupkyně přípisem ze dne 15. října 2014 omluvila svoji účast u jednání a důkazy doplnila o další důkaz - originál přihlášky k evidenci fyzické osoby. Přes tuto skutečnost soud při svém rozhodování k založeným listinám nepřihlédl a v napadeném rozsudku tyto nezohlednil. Soud tak podle názoru stěžovatelky odepřel ochranu oprávněnému nároku, ač pro to neměl žádnou oporu ve spise.
4. Ústavní soud si za účelem posouzení celé věci vyžádal spis Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 5 C 255/2014, vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. K takovému hodnocení přistupuje Ústavní soud zpravidla za situace, kdy napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
5. Předmětem sporu je částka ve výši 1 890 Kč, kterou lze i ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní a napadené rozhodnutí je rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné. Implicitním předpokladem ochrany před Ústavním soudem totiž je, aby byla - alespoň tvrzena - existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli způsobena, což vzhledem k nízké peněžní částce, o niž v řízení jde, splněno není. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum tzv. bagatelních věcí, u nichž je vyloučen opravný prostředek, byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, III. ÚS 661/15 a IV. ÚS 1319/15) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však napadené rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
6. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými, a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Takový přístup nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice, kde pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; to se stalo v rámci úpravy těchto otázek zejména v §202 odst. 2 o. s. ř.
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2015
Ludvík David v. r.
předseda senátu