ECLI:CZ:US:2015:1.US.1466.15.1
sp. zn. I. ÚS 1466/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) A. M. a 2) L. M., obou zastoupených Mgr. Vierou Jakubčákovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Malátova 633/12, proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 5. 3. 2015 č. j. 1 Nt 1003/2015-4, vydanému soudcem Okresního soudu v Šumperku, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelé pro tvrzený zásah do ústavně zaručených práv - principu garantovaného čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, práva na nedotknutelnost obydlí, zaručeného čl. 12 odst. 1 Listiny, práva na odůvodnění příkazu k domovní prohlídce a na zákonem stanovený způsob provedení domovní prohlídky podle čl. 12 odst. 2 Listiny, a práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny - domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu (příkazu k domovní prohlídce). Současně požadovali, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování základních práv a svobod stěžovatelů podle čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny a aby uložil Policii České republiky povinnost vrátit stěžovatelům věci zabavené při domovní prohlídce (specifikované v protokolu o provedení prohlídky ze dne 17. 3. 2015 č. j. KRPM-121515-84/TČ-2014-140981) a věc vydanou po podání vysvětlení stěžovatelkou 1) dne 20. 3. 2015 (specifikovanou v protokolu o vydání věci č. j. KRPM-121515-103/TČ-2014-140981), a to včetně veškerých elektronických dat.
2. Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Olomouckého kraje, Územním odborem Šumperk, Oddělením hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování bylo prověřováno podezření ze spáchání trestného činu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění. Policejním orgánem bylo zjištěno místo připojení [mj. IP adresa stěžovatelky 1)], ze kterého neznámý pachatel odesílal poškozeným osobám e-maily s obsahem nebezpečného vyhrožování vzbuzujícího důvodnou obavu.
3. Příkazem vydaným soudcem Okresního soudu v Šumperku dne 5. 3. 2015 pod č. j. 1 Nt 1003/2015-4 byla k návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku nařízena domovní prohlídka, a to rodinného domu ve vlastnictví stěžovatelky 1), užívaného i stěžovatelem 2), na adrese X1, postaveného na pozemku parc. č. X2 v kat. úz. Zábřeh na Moravě. Domovní prohlídka byla provedena dne 17. 3. 2015 pracovníky Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování (viz protokol o provedení domovní prohlídky č. j. KRPM-121515-84/TČ-2014-140981).
4. Dne 20. 3. 2015 se stěžovatelka 1) dostavila k policejnímu orgánu pro podání vysvětlení podle §158 odst. 3 a 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Byla vyzvána k vydání věci důležité pro trestní řízení, a to notebooku zn. HP ENVY 15, který vydala.
II.
Obsah ústavní stížnosti
5. V ústavní stížnosti bylo s odkazem na judikaturu Ústavního soudu argumentováno nedostatky odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, která byla provedena před zahájením trestního stíhání (ve stadiu prověřování) jako neodkladný úkon podle §160 odst. 4 trestního řádu. Stěžovatelé namítali, že obecným soudem nebyla zhodnocena ani závažnost trestného činu (přečinu) ve vztahu k zásahu do domovní svobody, tj. nebyla posuzována proporcionalita zásahu. Poukázali rovněž na postup provedení domovní prohlídky, která byla policejním orgánem vykonána bez předchozího výslechu stěžovatelky 1), ač výslechu nebránila žádná překážka.
III.
Posouzení soudního příkazu k domovní prohlídce a jiného zásahu orgánu veřejné moci
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je oprávněn, pokud svými rozhodnutími (anebo jinak) porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje pouze interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
7. Judikaturou Ústavního soudu je zastávána doktrína minimalizace zásahů do postupu a rozhodování orgánů činných v přípravném trestním procesu. Orgány činné v trestním řízení (zejména obecné soudy) mají nejlepší předpoklady pro posouzení přiměřenosti prováděného úkonu, a Ústavní soud pak zásadně není oprávněn ex post posuzovat opodstatněnost jimi vyslovených úvah a právních názorů. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů veřejné moci v rámci přípravného trestního řízení je důvodnou pouze v případech podstatného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu a zákonnému procesnímu rámci. Jak vyplývá z trestního řádu, rozhodující obecný soud se u procesních úkonů zasahujících základní práva osob v přípravném řízení pohybuje vždy toliko v rovině pravděpodobnosti a vyvažování ohrožených zájmů. Ústavní soud by v tomto směru mohl na ochranu základních práv a svobod domovní prohlídkou dotčených osob zasáhnout jen tehdy, došlo-li by v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce ke zjevnému excesu.
8. Domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z ustanovení čl. 12 Listiny svou povahou a významem spadá pod základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně garantovanými právy dotváří osobnostní stav osoby. Průlom do ochrany domovní svobody, umožněný právním řádem v případě domovní prohlídky pro účely trestního řízení, je výjimkou, která vyžaduje restriktivní výklad zákonem stanovených podmínek přípustnosti [viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119)]. Před vydáním příkazu k domovní prohlídce je nutno zkoumat, zda jsou pro domovní prohlídku dány všechny zákonné podmínky. Obecný soud musí důvody domovní prohlídky v odůvodnění příkazu vyložit. V souzeném případě Ústavní soud konstatuje, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán v souladu se zákonem, byl řádně odůvodněn, a nebylo tedy zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů. Nelze dovodit, že by rozhodující orgán činný v trestním řízení neposoudil věc dostatečně. Z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce se podává srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována, a jsou uvedeny věci důležité pro trestní řízení, o kterých bylo dáno důvodné podezření, že se v rodinném domě nacházejí.
9. K námitce stěžovatelů, že nebyla řádně odůvodněna neodkladnost domovní prohlídky, připomíná Ústavní soud svou ustálenou judikaturu, podle níž neodkladnost procesního úkonu musí být z odůvodnění příkazů k prohlídkám seznatelná alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263) a ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297)]. Dochází-li k domovním a jiným prohlídkám v počátku trestního řízení (ve stadiu prověřování) za hrozícího prodlení jako k neodkladným či neopakovatelným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění soudních příkazů přehnané nároky. Odůvodnění dotčeného příkazu k domovní prohlídce jako neodkladného procesního úkonu ve smyslu ústavních kautel obstojí. Po posouzení ústavní stížností napadeného příkazu Ústavní soud dospěl k závěru, že obsahově vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí. Nadto je nutno uvést, že věci, které byly zabaveny policejním orgánem v rámci domovní prohlídky, i notebook vydaný stěžovatelkou 1) dne 20. 3. 2015, mohou mít souvislost s trestním řízením, a proto je možno zajištění (jiný zásah orgánu veřejné moci) považovat za proporcionální zásah do práv stěžovatelů.
10. Nedůvodnou je i námitka stěžovatelů, že policejním orgánem nebyl před vykonáním domovní prohlídky proveden předchozí výslech podle §84 trestního řádu, neboť předchozí výslech lze provést tam, kde má být domovní prohlídka vykonána (jak se stalo i v daném případě). Předchozím výslechem stěžovatelky 1) nebylo dosaženo účelu domovní prohlídky, a proto došlo k provedení prohlídky rodinného domu.
11. Porušení stěžovateli vypočtených ústavně garantovaných práv a svobod Ústavním soudem vyhodnoceno nebylo, a ústavní stížnost tak byla podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu