ECLI:CZ:US:2015:1.US.1477.15.1
sp. zn. I. ÚS 1477/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky P. V., zastoupené Mgr. Ilonou Šrollovou, advokátkou se sídlem Liberec, Mrštíkova 399/2a, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2015 č. j. 13 Co 550/2013-1059 a proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2013 č. j. 18 P 133/2006-900, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu proti neoprávněnému zasahování do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny - domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Předmětem řízení před obecnými soudy bylo rozhodování o změně výchovy nezletilého syna stěžovatelky, o styku dítěte s otcem včetně výkonu rozhodnutí a o zvýšení výživného. Výchova, vyživovací povinnost a úprava styku otce s nezletilým dítětem byla poprvé stanovena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2005 č. j. 17 Nc 146/2001-316.
3. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2015 č. j. 13 Co 550/2013-1059 byl ve věci samé výrokem I. písm. a) potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2013 č. j. 18 P 133/2006-900. Toliko ve výroku I. písm. b) rozsudku odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že otci byla zvýšena vyživovací povinnost k nezletilému synovi z částky 1 400 Kč na 2 200 Kč měsíčně od 1. 9. 2008.
4. Nad výchovou nezletilého dítěte byl výrokem II. ústavní stížností napadeného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem stanoven dohled. Dohled nad výchovou nezletilého byl soudem odůvodněn tím, že výchova syna matkou vykazuje nedostatky, matka nezletilého nezvládá, není schopna ovlivnit synovo chování, které omlouvá jeho nemocí (kdy diagnóza syna byla znalci vyvrácena), a má sama psychické problémy. Výchova nezletilého je proto ohrožena, což je důvodem dohledu.
5. V ústavní stížnosti nebyly formálně napadeny výroky rozhodnutí obecných soudů, ač bylo stěžovatelkou navrhováno zrušení soudních rozhodnutí v celém rozsahu. Z obsahu ústavní stížnosti lze však dovodit významný nesouhlas stěžovatelky s hodnocením obecných soudů stran zdravotního stavu nezletilého syna (u kterého soudy po znaleckém dokazování nesprávně vyloučily Aspergerův syndrom, jak stěžovatelka dokládala lékařskými zprávami) i psychických problémů matky, které závažným způsobem zasahuje do poměrů stěžovatelky i nezletilého dítěte. Stěžovatelka tak napadla důvody výroku o dohledu nad nezletilým synem.
II.
Právní posouzení
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
7. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
8. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou ústavně konformní.
9. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů není úkolem Ústavního soudu mj. nahrazovat hodnocení důkazů provedených v soudním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)].
10. Ústavní soud není oprávněn hodnotit v řízení u obecných soudů provedené důkazy (tj. i závěry znaleckého dokazování). Úlohou Ústavního soudu je pouze posoudit, zda obecné soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je nutno vzít v úvahu, že obecný soud prvního stupně je nalézacím soudem, který provádí a hodnotí podstatné důkazy, a usuzuje tak na závěr o skutkovém stavu. Pokud soud prvního stupně vztáhne právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne pro právní názory s odkazem na normy podústavního práva nebo judikaturu soudů přezkoumatelné odůvodnění, ve kterém vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování (což v dané věci potvrdil svým rozsudkem i odvolací soud), není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní. Ostatně, jak již Ústavní soud mnohokrát judikoval, je zásadně pravomocí obecného soudu, který je nejlépe obeznámen s okolnostmi případu, posoudit podmínky výchovy nezletilého dítěte.
11. Nalézací soud v předmětné věci provedl potřebné důkazy významné pro objasnění skutkového stavu a řádně je vyhodnotil. Popsal úvahy, kterými se v rámci hodnocení důkazů řídil. V tomto směru tedy prostor pro zásah Ústavního soudu není. Právní závěr o dohledu nad nezletilým synem stěžovatelky nebyl obecnými soudy odůvodněn v rozporu s ústavními kautelami. K porušení základních práv stěžovatelky proto nedošlo.
12. Z řečených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu