ECLI:CZ:US:2015:1.US.166.15.1
sp. zn. I. ÚS 166/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Čáchy, zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. října 2014 č. j. 6 To 390/2014-348, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 19. ledna 2015, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. října 2014 č. j. 6 To 390/2014 348.
2. Dne 3. srpna 2015 byla Ústavnímu soudu doručena další ústavní stížnost stěžovatele, ve které navrhoval zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2015 č. j. 3 Tdo 482/2015-22, kterým Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. října 2014 č. j. 6 To 390/2014-348. Tato ústavní stížnost je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. III. ÚS 2348/15.
3. Dne 11. srpna 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, ve kterém stěžovatel konstatoval podání dvou ústavních stížností a navrhoval, aby Ústavní soud jedno z řízení zastavil.
4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3), a to i těch, které orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustné z důvodu jeho uvážení (§72 odst. 4).
5. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě je ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
6. V posuzované věci je evidentní, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, které není posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a je tak návrhem nepřípustným. Odmítnutím této ústavní stížnosti nebude stěžovatel nijak krácen ve svých právech, neboť Ústavní soud jeho věc projedná v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2348/15.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2015
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj