ECLI:CZ:US:2015:1.US.1931.15.1
sp. zn. I. ÚS 1931/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti 1. ROYAL METALS GOLD, s.r.o., se sídlem v Praze 10, Kubánské náměstí 1391/11, a 2. GOLDENBURG EUROPA GBE, spol. s r.o., se sídlem v Praze 6, Křenova 438/7, zastoupených JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Šaldova 34/466, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 15. června 2015, sp. zn. 44 Nt 1321/2015-III, a proti způsobu, jakým byla tato prohlídka jiných prostor a pozemků dne 16. června 2015 provedena, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků a vyslovil, že prohlídkou jiných prostor a pozemků provedenou na základě tohoto příkazu dne 16. 6. 2015 Policií České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, služby kriminální policie a vyšetřování, 7. oddělení odboru hospodářské kriminality došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv. Stěžovatelé dále navrhují, aby Ústavní soud Policii České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, služby kriminální policie a vyšetřování, 7. oddělení odboru hospodářské kriminality zakázal pokračovat v porušování jejich základních práv a přikázal jí obnovit stav před provedením prohlídky.
2. Podle stěžovatelů došlo vydáním napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a její realizací k zásahu do jejich práv podle čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků byl vydán místně nepříslušným soudem, neboť podle §18 odst. 2 a §83 odst. 1 trestního řádu byl k vydání takového příkazu příslušný Obvodní soud pro Prahu 5. Pokud jej vydal Obvodní soud pro Prahu 7, jedná se podle názoru stěžovatelů o soud nepříslušný. Další pochybení mělo podle stěžovatelů spočívat v tom, že policejní orgán v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých měla být prohlídka považována za úkon neodkladný nebo neopakovatelný. Stěžovatelé dále uvádějí, že policejní orgán neprovedl výslech osoby, u které měla být prohlídka jiných prostor a pozemků vykonána, před provedením prohlídky, ale k tomuto výslechu přistoupil až po zpřístupnění předmětných prostor. Stěžovatelé rovněž namítají, že se napadený příkaz se vztahoval na prostory o celkové výměře 12 m2, ve skutečnosti ale prohlídka byla vykonána v prostoru o velikosti 99,5 m2. V napadeném příkazu je podle jejich názoru zcela nedostatečně specifikována údajná trestná činnost podezřelého.
4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů, obsah napadeného příkazu i listinnou dokumentaci a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
5. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.
6. Ústavní soud především připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky, že není možná náprava jiným způsobem. Zde je nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního přísluší orgánům činným v trestním řízení, resp. trestním soudům. Ústavní soud může v případě prohlídky jiných prostor a pozemků kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
7. Pokud jde o námitku týkající se údajné nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 7 k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelé opomíjejí skutečnost, že příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení nevyplývá z ustanovení §18 trestního řádu, nýbrž ze speciálního ustanovení, kterým je §26 trestního řádu. Z ustanovení §26 odst. 1 pak je patrné, že k provádění úkonů v přípravném řízení (a tedy zásadně i k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků) je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.
8. V dané věci podal návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který je činný ve všech obvodech náležejících do působnosti tohoto státního zastupitelství. Svůj návrh tedy mohl podat u kteréhokoli obvodního soudu v Praze (srov. přiměřeně usnesení sp. zn. IV. ÚS 840/07). Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 tedy byla příslušná k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků.
9. Ústavní soud dále uvádí, že ve své judikatuře (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 231/05 či I. ÚS 1813/07) již opakovaně konstatoval, že porušení povinnosti uvést do protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků skutečnosti, na jejichž základě byla prohlídka jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon prováděna, je vadou řízení, která však sama o sobě nedosahuje ústavní roviny, resp. sama o sobě není důvodem pro zrušení příslušných rozhodnutí. Ústavněprávního rozměru nabývá až deficit, kdy v daném případě neodkladnost úkonu není ani v minimálním (nezbytném) rozsahu seznatelná z odůvodnění příkazu k prohlídce (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 946/13). V posuzovaném případě soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 v napadeném příkazu dostatečně a srozumitelně odůvodnila neodkladnost provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, a to poukazem na hrozící nebezpečí, že by podezřelý či jiné osoby mohli manipulovat s důkazy, jež měly být v rámci prohlídky zajištěny. Jde tedy o typický důvod, který z prohlídky jiných prostor a pozemků činí neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Absence odůvodnění neodkladnosti prohlídky jiných prostor a pozemků v protokolu o jejím provedení tedy nemůže být důvodem pro závěr o zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů.
10. Jestliže stěžovatelé dále namítají, že policejní orgán měl provést výslech osoby, u níž měla být prohlídka jiných prostor a pozemků vykonána, před jejím provedením, musí Ústavní soud odkázat na protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, z něhož vyplývá, že slečna Petra Ambrozyová byla v souladu s ustanovením §84 trestního řádu vyslechnuta před započetím samotné prohlídky jiných prostor a pozemků. Pokud se tak stalo až po zpřístupnění objektu, nejde o postup, který by vykazoval vadu ústavněprávního rozměru (viz usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 1856/14).
11. Za relevantní nemůže Ústavní soud považovat ani tvrzení stěžovatelů o tom, že napadený příkaz byl vydán na prostory o velikosti 12 m2, ve skutečnosti však byly prohledány prostory o velikosti 99,5 m2 na téže adrese. V daném případě došlo pouze k tomu, že v napadeném příkazu byla nesprávně uvedena výměra 12 m2, ale příkaz byl vydán na prostory provozoven obou stěžovatelů. Prostory (umístěné ve druhém patře hlavní budovy objektu X, které byly dle protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků na specifikované adrese prohledány, byly využívány oběma stěžovateli.
12. Ústavní soud podotýká, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce jiných prostor vydán, existuje zpravidla málo procesně fixovaných informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární informace poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto informací nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků (srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, bod 40.). Napadený příkaz k prohlídce jiných prostor vydaný soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 7 lze akceptovat jako ústavně relevantní, neboť z něj lze bez výkladových obtíží dovodit, že z konkrétních a dostatečných důvodů povoluje prohlídku jiných prostor a pozemků v rámci trestní věci podezřelého Martina Mazúra v dostatečně specifikované nemovitosti (viz usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 2712/12).
13. Ústavní soud musí konečně odmítnout i námitku týkající se údajně nedostatečného popisu událostí, z nichž je dovozována údajná trestná činnost podezřelého Martina Mazúra. Odůvodnění prověřované trestné činnosti, která měla být objasňována mj. prostřednictvím prohlídky jiných prostor a pozemků, lze považovat za dostatečně určité, a to zejména s přihlédnutím k ranému stadiu trestního řízení, ve kterém byl příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků vydáván, a z něj plynoucí nižší kvality objasněnosti skutkového stavu.
14. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2015
Ludvík David v. r.
předseda senátu