ECLI:CZ:US:2015:1.US.2909.15.1
sp. zn. I. ÚS 2909/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného Mgr. Liborem Michalcem, advokátem se sídlem Bezručova 184/29, Plzeň - Vnitřní Město, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 50 To 228/2015-733 ze dne 13. 7. 2015 a proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 6 T 35/2011-717 ze dne 13. 5. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností ze dne 24. 9. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále namítal porušení čl. 4 Listiny.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že napadeným rozhodnutím okresního soudu byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozenému Miloši Knedlhansovi náklady, které vynaložil na své právní zastupování. Stěžovatel ve své stížnosti proti tomuto rozhodnutí uvedl, že poškozenému je možné nahradit pouze ty náklady, které skutečně vynaložil, avšak poškozený vznik jím požadovaných nákladů řádně nedoložil. Krajský soud v Plzni pak usnesením č. j. 50 To 228/2015-733 ze dne 13. 7. 2015 stížnost zamítl. Krajský soud ve svém napadeném rozhodnutí poukázal na judikaturu Ústavního soudu (usnesení sp. zn. II. ÚS 2258/10 ze dne 13. 6. 2013 a sp. zn. IV. ÚS 4913/12 ze dne 12. 2. 2013), která shodně řeší otázku náhrady nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku poškozeného, přičemž se vychází z premisy, že poškozený má sice v mnohých případech usnadněné důkazní postavení v otázce vzniku škody, přesto je však vždy povinen výši vzniklé škody dokázat. Zmocněnec poškozeného je oprávněn účastnit se všech úkonů, kterých se může účastnit poškozený. Nastavení výše odměn za právní zastoupení je úkolem normotvůrce, který svou představu o vhodné úpravě jejich výpočtu vtělil do textu právního předpisu, v tomto případě advokátního tarifu. Krajský soud v Plzni konstatoval, že soud prvního stupně v řízení postupoval v intencích naznačených pokynů a úvah nadřízeného soudu, přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně vysvětlil, proč má za to, že přiznané náklady vznikly v souvislosti s účelným uplatněním nároku poškozeného a proč má také tyto náklady za dostatečně doložené. V této souvislosti se vyrovnal i s otázkou, že poškozený si zvolil k zastoupení zmocněnce se sídlem v Praze, a tudíž mu vznikly i cestovní náklady. Obdobně neopomněl nalézací soud řešit ani původní námitku účelnosti úkonu spočívajícího v poradě s klientem dne 4. 10. 2011. Krajský soud i v tomto ohledu s argumentací napadeného usnesení souhlasí. Jen pro úplnost se dodává, že odkaz stěžovatele na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2013 sp. zn. III. ÚS 2311/12 neshledává stížnostní soud případným, neboť řešená problematika na daný případ nedopadá.
3. Stěžovatel má za to, že obecné soudy se dostatečně nezabývaly jeho námitkou nedostatečného prokázání výše náhrady škody a že mu byla uložena v rozporu s čl. 4 Listiny povinnost uhradit škodu, která nevznikla. Nahradit tak lze pouze škodu skutečnou tj. škodu, která vznikla, resp. v konkrétním případě náklady, které poškozený skutečně vynaložil (zaplatil advokátovi). Tento požadavek je na místě i z důvodu, že poškozený požaduje DPH, přičemž plátcem není on, ale jeho zmocněnec - advokát.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
5. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavnímu soudu ve světle výše nastíněných principů nepřísluší role interpreta podústavního práva a zásadně se v tomto ohledu zdržuje zásahů do činnosti obecných soudů. Výjimku z této zásady představují pouze případy, kdy by interpretace trpěla tak výraznými vadami, že by byla způsobilá zasáhnout i do práv na ústavní úrovni, např. pokud by interpretace vykazovala znaky svévole [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 181/14 ze dne 13. 3. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3006/13 ze dne 12. 3. 2014]. V projednávaném případě však k takové situaci nedošlo. Krajský soud ve svém napadeném rozhodnutí dostatečně obsáhle a přesvědčivě vypořádal zásadní námitku stěžovatele a vysvětlil způsob, jakým se stanoví náhrada nákladů řízení, které vzniknou poškozenému, zastoupenému advokátem. Nadto stěžovateli poukázal i konstantní judikaturu Ústavního soudu v této věci.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu