ECLI:CZ:US:2015:1.US.2972.15.1
sp. zn. I. ÚS 2972/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Trávníčka, právně zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Otmíče 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2015 č. j. 9 As 34/2015-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 10. 2015, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť jím měl být zkrácen na svých ústavně zaručených právech, garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným rozsudkem byl na základě kasační stížnosti žalovaného - Krajského úřadu Moravskoslezského kraje - zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2015 č. j. 18 A 2/2014-27 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
3. V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že jeho právní zástupce ústavní stížnost z důvodu časové zaneprázdněnosti doplní ve lhůtě 20 dnů.
4. Ještě dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí přezkoumat splnění formálních požadavků kladených na takový návrh zákonem o Ústavním soudu a v souvislosti s tím rovněž splnění podmínek řízení. V projednávané věci přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy
ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
6. Z výroku napadeného rozhodnutí je zřejmé, že řízení vedené před Krajským soudem v Ostravě bude pokračovat, přičemž tento soud se v jeho průběhu bude řídit právním názorem uvedeným v kasačním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V tomto řízení bude nepochybně rozhodováno o právech stěžovatele, přičemž stěžovatel má možnost svá tvrzení, nyní předkládaná k posouzení Ústavnímu soudu, doložit v řízení před krajským soudem.
7. Za této situace je tedy stále věcí obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit stěžovatelova základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy České republiky). V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv je krajský soud ve svém dalším postupu vázán právními názory Nejvyššího správního soudu, není jimi "svázán" potud, pokud má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatele. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy před správními soudy řízení nadále pokračuje, bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1254/13 ze dne 29. 7. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
8. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud k odmítnutí ústavní stížnosti přistoupil i přesto, že ústavní stížnost vykazovala některé formální vady (např. nebyla přiložena plná moc), avšak vzhledem k důvodu jejího odmítnutí nepovažoval za nezbytné vyzývat stěžovatele k odstranění jejích vad (kterých si ostatně byl stěžovatel vědom, ale v avizované dvoutýdenní lhůtě je přesto neodstranil), neboť ani jejich případné odstranění by nemohlo závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2015
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj