ECLI:CZ:US:2015:1.US.372.15.1
sp. zn. I. ÚS 372/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Karin Bulawové, zastoupené Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem se sídlem Ostrava, Stodolní 835/17, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 6 Ads 1/2012-129 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 4. 2. 2015 se stěžovatelka bránila proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 6 Ads 1/2012-129 a navrhla, aby Ústavní soud rozsudek zrušil a věc vrátil Nejvyššímu správnímu soudu k dalšímu řízení a současně přiznal stěžovatelce právo na náhradu nákladů zastoupení. Mimoto navrhla, aby byla z projednání a rozhodování věci vyloučena soudkyně Kateřina Šimáčková, která byla členkou senátu Nejvyššího správního soudu, jenž ve věci předložil předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie.
2. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2014 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2011 č. j. 38 Ad 2/2011-35 a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku vyšel ze závěrů rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 9. 2014 věc C-394/13 (ECLI:EU:C:2014:2199), který byl vydán na základě předběžných otázek předložených v daném řízení usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2013 č. j. 6 Ads 1/2012-38. Krajský soud rozsudkem ze dne 6. 9. 2011 k žalobě stěžovatelky jako žalobkyně zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jako žalovaného ze dne 16. 11. 2010 č. j. MSK 175719/2010 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení; rozhodnutí žalovaného bylo vydáno ve věci odejmutí rodičovského příspěvku stěžovatelce ode dne 1. 5. 2010.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro věcné (meritorní) projednání ústavní stížnosti.
4. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost "nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4)." Takovými prostředky jsou podle §72 odst. 3 téhož zákona "řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení."
5. Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III.ÚS 117/2000, publikován pod č. N 111/19 SbNU 79, dostupný z: ).
6. Předmětnou ústavní stížnost je třeba hodnotit jako nepřípustnou za situace, kdy tato byla podána proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že bude krajský soud v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Ústavní stížnost, kterou bude při splnění dalších zákonných podmínek možno hodnotit jako přípustnou, tak bude případně možno podat teprve proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatelky poskytuje, tedy teprve proti (novému) rozhodnutí krajského soudu, resp. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí.
7. Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta. Ústavní soud přitom neshledal naplnění podmínek podle §75 odst. 2 písm. a) téhož zákona, na jejichž základě by bylo možno přijetí ústavní stížnosti neodmítnout i přes naplnění podmínky nepřípustnosti podle odst. 1 téhož ustanovení. Vzhledem k tomu, že o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto soudcem zpravodajem, nebyla zvlášť projednávána námitka podjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové, neboť tato se na rozhodování věci nepodílela.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2015
Ludvík David, v.r.
soudce zpravodaj