ECLI:CZ:US:2015:1.US.3965.14.1
sp. zn. I. ÚS 3965/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., t. č. ve Věznici Jiřice, zastoupeného JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2014 č. j. 14 To 569/2014-64, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 12. 2014 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto, že stížnost obviněného se podle §148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád") zamítá. Zamítnutá stížnost směřovala proti usnesení Okresního soudu v Nymburce, kterým bylo rozhodnuto, že se podle §88 odst. 1 trestního zákoníku žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítá.
2. Krajský soud v Praze odůvodnil své rozhodnutí tím, že stěžovatel byl poučen, že stížnost proti napadenému usnesení je možné podat do tří dnů ode dne oznámení předmětného usnesení. K oznámení usnesení došlo jeho vyhlášením při veřejném zasedání v přítomnosti odsouzeného a jeho obhájce dne 13. 10. 2014. Odsouzený po vyhlášení usnesení prohlásil, že si ponechává lhůtu k podání opravného prostředku. Poslední den lhůty k podání stížnosti tak připadl na den 16. 10. 2014. Pokud byla stížnost podána až dne 24. 10. 2014, byla podána opožděně a z tohoto důvodu ji krajský soud zamítl.
3. Stěžovatel s napadeným usnesením Krajského soudu v Praze nesouhlasí. Je přesvědčen, že zasahuje do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Uvádí, že se při podání stížnosti řídil zákonnou třídenní lhůtou počítanou od doručení opisu usnesení a podal ji tudíž včas. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2310/09 ze dne 18. 10. 2012.
4. Ústavní soud předesílá, že v §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu.
5. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
6. Ve vztahu ke konkrétnímu projednávanému případu je dle názoru Ústavního soudu zapotřebí uvést, že dle ustanovení §143 odst. 1 trestního řádu se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení. Podle ustanovení §137 trestního řádu se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Z ustanovení §137 odst. 4 trestního řádu pak vyplývá, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se vždy v opise doručí státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět.
7. Vzhledem k tomu, že usnesením Okresního soudu v Nymburce bylo rozhodnuto, že se žádost stěžovatel o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítá, ustanovení §137 odst. 4 trestního řádu na případ stěžovatele nedopadá. U veřejného zasedání, kde bylo usnesení o zamítnutí žádosti vyhlášeno, byli dne 13. 10. 2014 osobně přítomni stěžovatel i jeho obhájce. K oznámení usnesení stěžovateli a jeho obhájci tak došlo jeho vyhlášením dne 13. 10. 2014 a od tohoto okamžiku běžela zákonem stanovená třídenní lhůta pro podání stížnosti. Právě osobní přítomnost stěžovatele a jeho obhájce při vyhlášení usnesení s náležitým poučením o opravných prostředcích založila právní účinky oznámení předmětného usnesení jeho vyhlášením ve veřejném zasedání a nikoliv až doručení jeho písemného vyhotovení. Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud i v případě obdobných ústavních stížností (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1420/09 ze dne 16. 6. 2009, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1623/10 ze dne 30. 6. 2010 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 3442/10 ze dne 27. 1. 2011, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud se zabýval také argumentací stěžovatele uvedenou v nálezu sp. zn. III. ÚS 2310/09 ze dne 18. 10. 2012. Zde však musí Ústavní soud uvést, že tento nález na případ stěžovatele nedopadá, neboť se vztahoval právě k situaci, kdy soud prvého stupně ve veřejném zasedání zamítl návrh na povolení obnovy řízení. Jednalo se tedy o rozhodnutí o opravném prostředku, na nějž se vztahuje ustanovení §137 odst. 4 trestního řádu.
9. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel měl stížnost podat (a to třeba i blanketně) ve lhůtě tří dnů od konání veřejného zasedání, kde bylo rozhodnutí vyhlášeno a bylo tedy stěžovateli a jeho obhájci i oznámeno, a následně, po doručení písemného opisu usnesení s odůvodněním, tuto svou stížnost blíže odůvodnit. Ústavní soud uzavírá, že Krajský soud v Praze dodržel zákonný postup rozhodování a při výkladu zmíněných ustanovení se nedopustil svévole. V předmětné věci nebylo shledáno, že by v řízení či v napadeném rozhodnutí došlo k porušení práv stěžovatele způsobem, který v ústavní stížnosti namítal.
10. Ústavní soud na základě uvedené argumentace ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2015
Ludvík David v. r.
předseda senátu