ECLI:CZ:US:2015:1.US.4042.14.1
sp. zn. I. ÚS 4042/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Pavla Lasáka, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 1 To 734/2014-13, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality v Ostravě ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. KRPT-92509-54/TČ-2014-070081, bylo ve smyslu ustanovení §79d odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění tam specifikovaných nemovitostí stěžovatele. Stěžovatel uvedené usnesení napadl stížností.
3. Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 20. 11. 2014, č. j. 1 To 731/2014-13, stížnost zamítl jako nedůvodnou.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel připomíná, že hlavním argumentem pro zamítnutí stížnosti bylo tvrzení soudu, že stížnost nebyla odůvodněna. S tímto však stěžovatel nesouhlasí. Usnesení policejního orgánu bylo jeho obhájci doručeno dne 10. 10. 2014 a dne 13. 10. 2014 proti němu stěžovatel podal blanketní stížnost. Stěžovateli bylo usnesení doručeno až dne 6. 11. 2014. Blanketní stížnost prostřednictvím obhájce stěžovatel odůvodnil přípisem ze dne 10. 11. 2014, který tentýž den doručil do datové schránky policejního orgánu. Domnívá se, že tak učinil ve lhůtě tří dnů od doručení usnesení policejního orgánu přímo jemu. Odůvodnění stížnosti však policejní orgán odeslal státní zástupkyni až dne 18. 11. 2014. Dne 20. 11. 2014 Krajský soud v Ostravě stížnost zamítl s poukazem na to, že nebyla odůvodněna - zřejmě tedy odůvodnění stížnosti v uvedený den soud k dispozici neměl. Stěžovatel namítá, že je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby zorganizovaly svou činnost tak, aby podání stěžovatele bylo řádně a včas doručeno orgánu, který o ní rozhoduje.
5. Soudce Krajského soudu v Ostravě k ústavní stížnosti krátce uvedl, že jí nemělo být vyhověno, neboť charakter argumentů nenaznačuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Odůvodnění stížnosti bylo soudu skutečně doručeno až po vydání napadeného rozhodnutí.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994). Pravomoc Ústavního soudu je založena k přezkumu rozhodnutí, proti nimž stížnost směřuje, výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
7. Ze spisového materiálu, který si Ústavní soud ve věci vyžádal, vyplývá, že usnesení policejního orgánu bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 10. 10. 2014. Přípisem ze dne 13. 10. 2014 proti němu stěžovatel prostřednictvím svého obhájce podal "v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodní dodatečně". Dne 11. 11. 2014 státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě předložila stížnost k rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě s tím, že dosud nebyla odůvodněna. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 11. 2014 stížnost zamítl s poukazem na to, že není odůvodněna. Dne 26. 11. 2014 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen přípis státní zástupkyně, jímž soudu předložila odůvodnění stížnosti stěžovatele ze dne 10. 11. 2014, které bylo policejním orgánem Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě doručeno dne 18. 11. 2014.
8. Předně je namístě uvést, že účinky doručení usnesení policejního orgánu stěžovateli je nutné vztáhnout k datu 10. 10. 2014, kdy bylo usnesení doručeno jeho obhájci. Uvedený závěr vyplývá z ustanovení §137 odst. 2 trestního řádu, podle něhož má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, stačí, že opis usnesení byl doručen obhájci. Stěžovatel si ostatně běhu třídenní lhůty pro podání stížnosti byl vědom, když v textu blanketní stížnosti uvedl, že stížnost podává v zákonné lhůtě.
9. Jádrem stěžovatelovy argumentace v ústavní stížnosti je argument, že napadené usnesení krajského soudu je zatíženo vadou, protože soud nereagoval na námitky stěžovatele uplatněné v odůvodnění stížnosti. K problematice odůvodnění blanketního opravného prostředku se Ústavní soud vyslovil v nálezu sp. zn. III. ÚS 308/97 ze dne 4. 6. 1998 (N 63/11 SbNU 119), v němž uvádí "je vždy věcí toho, kdo opravný blanketní prostředek podal, aby si sám přiměřeným způsobem vytvořil takovou situaci, za níž by v době rozhodování o něm, mohlo být soudem přihlédnuto ke všemu, co v následném a tedy opožděném jeho odůvodnění přednesl" (srov. nález sp. zn. I. ÚS 369/2000 ze dne 16. 6. 2002 (N 77/26 SbNU 267). Jedná se tak např. o oznámení soudu, že blanketní stížnost bude dodatečně odůvodněna a zároveň sdělení lhůty, ve které bude dané odůvodnění doručeno.
10. Výše uvedený názor byl konkretizován v nálezu sp. zn. I. ÚS 369/2000 ze dne 16. 6. 2002 (N 77/26 SbNU 267). Obecné soudy jsou povinny vypořádat se s odůvodněním stížnosti, jestliže stěžovatel učinil vše, aby měl soud před svým rozhodnutím odůvodnění stížnosti k dispozici (tím, že mu jej včas doručil). V posuzovaném případě dochází Ústavní soud k názoru, že si právní zástupce stěžovatele nevytvořil náležité podmínky pro to, aby soudu dodal písemné odůvodnění stížnosti. Právní zástupce stížnost odůvodnil až po měsíci od podání blanketní stížnosti. Záleželo na něm, aby v případě tak velké časové prodlevy komunikoval s orgány činnými v trestním řízení, nejlépe přímo s krajským soudem, a učinil veškerá opatření vedoucí k úspěšnému doručení odůvodnění stížnosti.
11. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2015
Ludvík David v. r.
předseda senátu