ECLI:CZ:US:2015:1.US.4046.14.1
sp. zn. I. ÚS 4046/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Ing. Františka Savova, zastoupeného Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem České Budějovice, Radniční 7a, proti usnesení Policie České republiky ze dne 21. května 2014 č. j. OKFK-2392 - 514/TČ-2012-251202 a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. října 2014 č. j. 1 KZV 215/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. prosince 2014 a doplněné podáním ze dne 2. ledna 2015, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dále namítal porušení jeho práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4 a čl. 8 odst. 2 Listiny.
2. Usnesením Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, 2. oddělení, ze dne 21. května 2014 č. j. OKFK-2392 - 514/TČ-2012-251202 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako osoby uprchlé podle §302 trestního řádu, a to jako obviněného ze zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, a ze zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku.
3. Na základě stížnosti podané obhájcem stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, Městské státní zastupitelství v Praze usnesením ze dne 21. října 2014 č. j. 1 KZV 215/2013 podanou stížnost podle ustanovení §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo jako nedůvodnou.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v jeho případě nejsou splněny zákonné podmínky pro vedení trestního řízení proti uprchlému a dále, že trestní stíhání je nedůvodné. Napadená rozhodnutí považuje za nezákonná, překvapivá, řádně neodůvodněná, či za obmyslný zásah orgánů činných v trestním řízení do základních práv stěžovatele. Stěžovatel má za to, že orgány činnými v trestním řízení došlo v jeho případě ke zneužití institutu řízení proti uprchlému podle ustanovení §302 trestního řádu a jedná se o libovůli těchto orgánů. Městskému státnímu zastupitelství stěžovatel vytýkal, že se plně postavilo za podle jeho názoru nezákonný postup policejního orgánu, jednalo v rozporu se svojí povinností vykonávat dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a dále, že ignorovalo věcně správné klíčové námitky stěžovatele (např. opominutí úmyslu stěžovatele vyhýbat se trestnímu řízení, nerozlišování mezi skrýváním se a pobytem v cizině atd.), které ponechalo bez povšimnutí a nikterak se s nimi nevypořádalo. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod sp. zn. IV. ÚS 590/03, III. ÚS 511/02, IV. ÚS 200/96, I. ÚS 2958/14, III. ÚS 554/03, III. ÚS 346/09, IV. ÚS 1554/08, III. ÚS 84/94, I. ÚS 113/02 (in http://nalus.usoud.cz).
5. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dovodil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
7. Právní názor na povahu zahájení trestního stíhání z ústavněprávního pohledu Ústavní soud opakovaně vyjádřil ve své judikatuře. Uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem.
8. Posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům a totéž platí přiměřeně i ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení ustanovení §302 trestního řádu. V nálezu ze dne 3. července 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02; N 105/30 SbNU 471, na který odkazuje i stěžovatel, s poukazem na zcela mimořádnou situaci, spočívající ve zjevné libovůli v rozhodování, Ústavní soud připustil přezkum usnesení státního zástupce, týkající se stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a výjimku ze zásady subsidiarity (a tedy nepřípustnosti ústavní stížnosti), kterou lze uplatnit pouze tehdy, pokud usnesení státního zástupce je založeno na naprosto nedostatečném odůvodnění. Uvedený postup by totiž svědčil o libovůli v rozhodování a z toho plynoucím porušení práva na soudní a jinou ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny).
9. Takovouto mimořádnou situaci Ústavní soud v projednávané věci neshledal. Ústavní soud ověřil, že postup orgánů činných v trestním řízení vedoucí k vydání napadených rozhodnutí, posuzován ve svém celku, nevykazuje žádné protiústavní deficity. Napadená rozhodnutí byla vydána na základě zákona a dostatečně uváděla důvody, na nichž byla založena. Okolnosti odůvodňující zamítnutí stížnosti stěžovatele proti zahájení trestního stíhání jako osoby uprchlé Městským státním zastupitelstvím v Praze jsou v jeho rozhodnutí přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, včetně posouzení námitek ohledně řízení proti uprchlému. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto lze bez dalšího odkázat na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí (srov. str. 1 - 24 usnesení policejního orgánu, str. 2 - 9 usnesení městského státního zastupitelství).
10. Nutno zdůraznit, že zahájení trestního stíhání je prvotní či úvodní fází trestního řízení, v němž skutečnosti svědčící o spáchání konkrétního trestného činu nelze mít postaveny najisto. S tím musí nutně korespondovat požadavky kladené na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání i usnesení státního zástupce o stížnosti obviněného proti němu. Ve světle výše uvedeného, Ústavní soud nemá důvod odchýlit se od svého závěru o tom, že aplikace ustanovení §302 trestního řádu o řízení proti uprchlému na případ stěžovatele je ústavně konformní.
11. Za shora uvedených okolností pak nemůže mít relevanci ani odkaz stěžovatele na právní závěry uvedené v rozhodnutích Ústavního soudu, na které stěžovatel v ústavní stížnosti odkázal, neboť na posuzovanou věc nedopadají.
12. Ústavní soud uzavírá, že závěry učiněné ve věci orgány činnými v trestním řízení nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
13. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2015
Ludvík David v. r.
předseda senátu