ECLI:CZ:US:2015:1.US.4062.14.1
sp. zn. I. ÚS 4062/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky BENLUX, s. r. o., v likvidaci, se sídlem ve Frýdku-Místku, Bruzovská 3204, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě 8, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2014 č. j. 66 Co 426/2014-53 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. května 2014 č. j. 30 Nc 6252/2009-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 31. prosince 2014, stěžovatelka podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2014 č. j. 66 Co 426/2014-53 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. května 2014 č. j. 20 Nc 6252/2009-37 (správně 30 Nc 6252/2009-37), pro porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením napadeným ústavní stížností odmítl odvolání stěžovatelky (povinné) podané dne 19. prosince 2013 proti usnesení téhož soudu ze dne 6. března 2009, kterým bylo rozhodnuto o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora. Soud dospěl k závěru, že odvolání stěžovatelky bylo podáno opožděně.
3. Na základě odvolání podaného stěžovatelkou proti rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě usnesením, rovněž napadeným ústavní stížností, odvolací námitky stěžovatelky neshledal jako důvodné a usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že obecné soudy neposkytly zákonem stanoveným způsobem ochranu jejím právům, a to jak v nalézacím občanském soudním řízení, tak v řízení exekučním, neboť bylo pominuto ustanovení §72 odst. 1 obchodního zákoníku a veškeré listovní zásilky byly zasílány na adresu sídla společnosti.
5. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
7. Ústavní soud současně ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce (srov. nález sp. zn. III. ÚS 74/02). Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
8. Pochybení tohoto charakteru v přezkoumávané věci Ústavní soud nezjistil. Ve věci rozhodující soudy se věcí stěžovatelky řádně zabývaly a stěžovatelce v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně vysvětlily, z jakého důvodu v posuzovaném případě nelze jakkoliv dovodit tvrzenou nutnost doručovat stěžovatelce takovým způsobem, že by mělo být doručováno jejímu likvidátorovi. V posuzované věci Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil.
9. V kontextu s konkrétními okolnostmi dané věci nelze než dovodit, že stěžovatelce se porušení namítaného základního práva zaručeného ústavním pořádkem České republiky nezdařilo doložit. Ústavnímu soudu proto nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2015