ECLI:CZ:US:2015:1.US.904.15.1
sp. zn. I. ÚS 904/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, o ústavní stížnosti, kterou podal Pavel Miko, zastoupený JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 167/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2015 č. j. 26 Cdo 112/2015-76 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 9. července 2014 č. j. 23 Co 310/2014-48, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako účastníků řízení a GE Money Bank, a. s., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 26. března 2015, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 5. června 2014 č. j. 4 Nc 3540/2007-38 zastavil exekuci na majetek stěžovatele pro pohledávku ve výši 10 204 Kč s příslušenstvím. Citované usnesení napadl odvoláním oprávněný GE Money Bank, a. s., ve kterém poukázal na to, v daném případě neexistují žádné relevantní důvody, pro které by měla být předmětná exekuce zastavena. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením napadeným ústavní stížností, usnesení okresního soudu změnil tak, že se řízení nezastavuje. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání. Nejvyšší soud usnesením, rovněž napadeným ústavní stížností, dovolání odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
3. Stěžovatel v ústavní stížnost namítal, že doposud převládající formální výklad zákonných podmínek pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. považuje za protiústavní. Rozhodnutí Nejvyššího soudu pak stěžovatel vytýkal stručnost jeho odůvodnění a jeho nepřezkoumatelnost.
4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle pravidel pro počítání lhůt (§57 o. s. ř.) tato dvouměsíční lhůta začíná běžet dnem, v němž bylo rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno, a uplyne ve stejný den o dva měsíce později. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.
6. Podle ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
7. Pokud stěžovatel napadá usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 9. července 2014 č. j. 23 Co 310/2014-48, je nutno konstatovat, že ústavní stížnost směrující proti tomuto rozhodnutí je podána po lhůtě k tomu určené. Je tomu tak proto, že dovolání proti výroku ve věci samé je nepřípustné přímo ze zákona, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím zákonem vymezenou hranici. Na citované usnesení proto ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nedopadá.
8. Ústavní soud tak mohl z ústavně právního hlediska posoudit pouze napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2015 č. j. 26 Cdo 112/2015-76. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem a dovodil, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.
9. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí Nejvyššího soudu Ústavní soud uvádí, že je-li rozhodnuto o nepřípustnosti dovolání, Ústavní soud by jako orgán ochrany ústavnosti mohl (a musel) napadené rozhodnutí dovolacího soudu zrušit jedině v situaci, kdyby vykazovalo rysy protiústavnosti, např. pro svévoli, nedostatek odůvodnění či jiných ústavní úrovně dosahujících vad vytyčených dostupnou a konsolidovanou judikaturou Ústavního soudu. To se však v nyní projednávaném případě nestalo, neboť odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu obsahuje zřetelné důvody, proč bylo dovolání posouzeno jako nepřípustné. Jestliže Nejvyšší soud aplikoval rozhodné ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. způsobem, který odpovídá judikaturním a doktrinálním standardům jeho výkladu v souladu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, a své právní posouzení přiměřeným způsobem odůvodnil, Ústavní soud nemá prostor pro přehodnocení takových závěrů (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2888/12 a v něm citovanou judikaturu).
10. S ohledem na princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů pak Ústavní soud nemá za to, že by posuzovaná věc dosáhla intenzity, nevyhnutelné pro ústavní - meritorní - rozměr přezkumu. V kontextu s konkrétními okolnostmi dané věci nelze než dovodit, že stěžovateli se porušení namítaného práva na spravedlivý proces nezdařilo doložit.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl z části podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako ústavní stížnost podanou po lhůtě stanovené pro její podání a z části jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2015
Ludvík David v. r.
předseda senátu