ECLI:CZ:US:2015:1.US.988.15.1
sp. zn. I. ÚS 988/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Toshiba Corporation, se sídlem Tokio, 1-1, Shibaura 1 - Chome, Minato-ku, Japonsko, zastoupené JUDr. Ivo Jandou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 854/14, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015 č. j. 8 Afs 25/2012-351 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2012 č. j. 62 Af 75/2010-318 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti
1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 2. 2012 č. j. 62 Af 75/2010-318 snížil pokutu uloženou stěžovatelce na částku 10 373 000 Kč; ve zbytku zamítl žalobu stěžovatele jako jednoho z pěti žalobců proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jako žalovaného ze dne 19. 11. 2010 č. j. ÚOHS-R 131, 132, 133, 134, 135, 136/2010/HS-17247/2010/310; tímto rozhodnutím byly zamítnuty rozklady a potvrzeno rozhodnutí žalovaného jako správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 8. 2010 č. j. ÚOHS-S13/2009/KD-12816/2010/850/EDo. Dalšími žalobci byly společnosti Koninklijke Philips Electronics N.V., Panasonic Corporation, MT Picture Display Co., Ltd. a Technicolor S.A.
2. Napadená správní rozhodnutí byla vydána ve věci zakázané dohody (tzv. horizontální kartelové dohody) o určení cen barevných obrazovek pro televizory (tzv. CPT z anglického výrazu colour picture tubes), která vedla k narušení hospodářské soutěže na trhu barevných obrazovek pro televizory na území České republiky; stěžovatelce byla správními orgány za porušení zákona uložena pokuta 11 726 000 Kč. Správní řízení bylo vedeno za účasti stěžovatelky a dále společností Samsung SDI Co., Ltd., Chunghwa Picture Tubes, Ltd., Koninklijke Philips Electronics N.V., Technicolor S.A., Panasonic Corporation, MT Picture Display Co., Ltd. a LG Electronics, Inc.
3. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2015 č. j. 8 Afs 25/2012-351 zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu; proti rozsudku krajského soudu se kasačními stížnostmi bránilo všech pět žalobců jako stěžovatelů, přičemž všechny kasační stížnosti byly zamítnuty s výjimkou kasační stížnosti Koninklijke Philips Electronics N.V., přičemž ohledně této společnosti byl zrušen rozsudek krajského soudu i rozhodnutí správního orgánu druhého stupně ze dne 19. 11. 2010 a věc byla v tomto rozsahu vrácena Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k dalšímu řízení. Důvodem zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve vztahu ke společnosti Koninklijke Philips Electronics N.V. byl závěr o zániku její odpovědnosti za správní delikt v důsledku marného uplynutí zákonem stanovené lhůty pro uložení sankce.
4. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i proti rozhodnutím správních orgánů obou stupňů se stěžovatelka bránila ústavní stížností ze dne 2. 4. 2015, ve které navrhla, aby Ústavní soud zrušil oba rozsudky, jakož i rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Nosnou částí své argumentace namítala zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že správní orgány i obecné soudy založily její odpovědnost za správní delikt výhradně na leniency žádostech (tzv. žádostech o shovívavost) předložených společnostmi Samsung SDI Co., Ltd. a Chunghwa Picture Tubes, Ltd. jako dvěma z údajných účastníků kartelové dohody, přičemž vyvození odpovědnosti nepodpořily (dalším) dostatečným dokazováním. Správní orgány zasáhly do práv stěžovatelky i tím, že jí (dočasně) odepřely přístup k části důkazního materiálu, a to s odkazem na ochranu obchodního tajemství. Rozhodující orgány porušily zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo, neboť pochybnosti o zapojení stěžovatelky do dohody nevykládaly v její prospěch. Mimoto nezákonně přenesly důkazní břemeno na stěžovatelku, když vyšly z předpokladu o jejím zapojení do kartelové dohody a požadovaly na stěžovatelce samotné, aby se z tohoto obvinění vyvinila. Pochybily i tím, že nezohlednily odpovídajícím způsobem skutečný dopad (celosvětové) kartelové dohody na český trh ani míru zapojení stěžovatelky do dohody ve vztahu k území České republiky.
6. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 15. 9. 2015 stěžovatelka poukázala na nově vydaný rozsudek Tribunálu ze dne 9. 9. 2015 sp. zn. T-104/13, který se týkal téže kartelové dohody, avšak posuzované ve vztahu k území Evropské unie.
II. Posouzení ústavní stížnosti
7. Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti a konstatoval, že tato byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud zdůrazňuje, že podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.
9. Ústavní stížností byla vedle rozhodnutí obecných soudů napadena rovněž předcházející rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Přezkumem správních rozhodnutí se Ústavní soud zvlášť nezabýval, neboť k němu jsou primárně povolány soudy ve správním soudnictví; Ústavní soud se proto zaměřil výhradně na přezkum napadených rozsudků obecných soudů.
10. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud zdůrazňuje, že nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, a popřel by svoji roli a postavení v rámci výkonu soudní moci, pokud by tuto roli přijal a opakovaně se zabýval tvrzeními, která byla vypořádána již v řízení před obecnými soudy. Úkolem Ústavního soudu je (výhradně) přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Žádné takové pochybení Ústavní soud v daném případě neshledal.
12. Veškeré námitky uplatněné v ústavní stížnosti stěžovatelka opakovaně a na základě podrobné argumentace uplatňovala již v řízení před správními soudy, potažmo v předcházejícím řízení správním, a na Ústavním soudu tak především bylo ověřit, zda způsob, jakým byly tyto námitky v předcházejícím řízení vypořádány, obstojí z pohledu ústavněprávní dimenze věci.
13. Nejvyšší správní soud, jakož i Krajský soud v Brně svými obsáhlými a důkladně zpracovanými rozsudky dostály požadavkům konstantní judikatury Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí, jak byly specifikovány již v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153, všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz). Obecné soudy se adekvátně vypořádaly se všemi důkazy, resp. návrhy na jejich provedení, jakož i s tvrzeními účastníků v řízení uplatněnými [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 521/05 (N 70/40 SbNU 691), ze dne 12. 7. 2006 sp. zn. III. ÚS 151/06 (N 132/42 SbNU 57) nebo ze dne 1. 11. 2007 sp. zn. III. ÚS 677/07 (N 179/47 SbNU 371)].
14. Co do jednotlivých tvrzení stěžovatelka předně namítala nedostatky dokazování, konkrétně že správní orgány i obecné soudy založily její odpovědnost za správní delikt výhradně na leniency žádostech (tzv. žádostech o shovívavost) předložených společnostmi Samsung SDI Co., Ltd. a Chunghwa Picture Tubes, Ltd. jako dvěma z údajných účastníků kartelové dohody.
15. Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud nevykročil z ústavního rámce své rozhodovací činnosti, pokud vycházeje z podrobné analýzy případu potvrdil závěr Krajského soudu v Brně, že skutkový stav byl žalovaným zjištěn dostatečně, a to i z hlediska požadavků judikatury Soudního dvora Evropské unie. Obecné soudy se obsáhle zabývaly použitím žádostí o shovívavost jako důkazů, jakož i posouzením, zda bylo v projednávané věci provedeno dostatečné dokazování. Výchozím bodem jejich úvah přitom byla důkazní hodnota žádostí o shovívavost; při svém rozhodování o této otázce vycházely z rozhodovací praxe Tribunálu i Soudního dvora. Předmětem ústavně konformního přezkumu pak učinily rovněž postup správního orgánu, který (dočasně) odepřel stěžovatelce a dalším účastníkům řízení přístup ke spisu; tento hodnotily rovněž z pohledu případného omezení práva na obhajobu.
16. Obecné soudy se detailním a ústavně konformním způsobem vypořádaly s otázkou dopadu předmětné kartelové dohody na hospodářskou soutěž v České republice, jakož i se zapojením stěžovatelky do této zakázané dohody. Ve vztahu ke stěžovatelce pak dospěly k závěru, že správní orgány zjistily skutkový stav věci dostatečně a odstranily veškeré důvodné pochybnosti, a nebyly proto povolány rozhodnout podle zásady v pochybnostech ve prospěch (in dubio pro reo). Zabývaly se rovněž námitkami stěžovatelky týkajícími se důkazního břemene, přičemž konstatovaly, že procesní situace, která v řízení před správními orgány nastala, vedla v souladu se zákonem k (dílčímu) přenesení důkazního břemene na stěžovatelku.
17. K meritornímu přezkumu ústavní stížnosti nemohlo být přistoupeno ani na základě rozsudku Tribunálu ze dne 9. 9. 2015 sp. zn. T-104/13, na který stěžovatelka poukazovala v doplnění ústavní stížnosti a kterým bylo částečně zrušeno rozhodnutí Komise ze dne 5. 12. 2012, věc COMP/39.437, rozhodnutí C(2012) 8839 final, a sice co do účasti stěžovatelky na celosvětové kartelové dohodě na trhu katodových trubic pro barevné televizory, jakož i v rozsahu, jímž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 28 048 000 eur z důvodu přímé účasti na této dohodě. Současně byla Tribunálem stěžovatelce na základě její společné a nerozdílné odpovědnosti se společnostmi Panasonic Corporation a MT Picture Display Co., Ltd. nově stanovena výše pokuty 82 826 000 eur (tj. snížena oproti napadenému rozhodnutí Komise, jímž byla uložena pokuta ve výši 86 738 000 eur); ve zbývající části byla žaloba stěžovatelky Tribunálem zamítnuta.
18. Ústavní soud konstatuje, že výklad relevantních právních otázek poskytnutý Tribunálem v uvedeném rozsudku nemůže sám o sobě vést k závěru o protiústavnosti rozhodnutí českých obecných soudů, které v projednávané věci vycházely mj. z obsáhlé judikatury Tribunálu, jakož i Soudního dvora coby nadřízené soudní instance Unie.
19. V této souvislosti lze poukázat na ty části odůvodnění napadených rozsudků, v nichž obecné soudy vyložily, že ve vztahu k posuzování předmětné kartelové dohody nedochází k jakémukoli vzájemnému překrývání (konkurenci) pravomocí Komise a žalovaného. Zdůraznily, že projednávaná věc se týká zakázaného jednání výhradně za období před přistoupením České republiky k Evropské unii, a relevantní pro její posouzení tak jsou pouze předpisy českého, nikoli unijního (komunitárního) práva. Řízení týkající se předmětného období a území České republiky na jedné straně a území Evropské unie na straně druhé byla prováděna navzájem nezávisle, přičemž národní a unijní dozorové orgány vycházely mj. každý z vlastního (odlišného) dokazování. Není pak ani vyloučeno, aby za období před přistoupením k Evropské unii dospěly národní a unijní dozorové orgány k rozdílným (opačným) rozhodnutím; s touto možností ostatně výslovně počítá i rozhodovací činnost Soudního dvora, jak na to poukázal rovněž Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku.
20. Výsledky řízení před soudními orgány Evropské unie tak nejsou bez dalšího využitelné (přenositelné) pro účely posouzení ústavní konformity rozhodovací činnosti českých obecných soudů, potažmo správních orgánů v projednávané věci. Pro úplnost pak navíc nelze odhlédnout od okolnosti, že v případě poukazovaného, nově vydaného rozsudku Tribunálu ze dne 9. 9. 2015 se nemusí jednat o rozhodnutí co do posouzení předmětných právních otázek konečné, neboť toto může být učiněno předmětem přezkumu Soudním dvorem, a to k opravnému prostředku podanému podle příslušných ustanovení Protokolu (č. 3) o statutu Soudního dvora Evropské unie, připojeného k zakládacím smlouvám Unie.
III. Závěr
21. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu