ECLI:CZ:US:2015:2.US.1650.15.1
sp. zn. II. ÚS 1650/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Mojžíška, t. č. Vazební věznice Břeclav, zastoupeného Mgr. Romanem Bednaříkem, advokátem, se sídlem Kunín 376, 742 53 Kunín, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 37 T 6/2014, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 6. 2015, stěžovatel napadl jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ve věci sp. zn. 37 T 6/2014, konkrétně pak v tom, že tento soud provádí trestní řízení vedené proti stěžovateli.
Stěžovatel s vedením daného trestního řízení nesouhlasí. Je totiž přesvědčen, že je tak činěno způsobem nešetrným k jeho právům. Řízení trvá již dlouho a je vedeno krajským soudem, ač skutek týkající se stěžovatele patří do příslušnosti okresního soudu a mohl by být vyloučen k samostatnému projednání, přičemž fakt, že k tomuto vyloučení nedošlo, zvyšuje náklady nutné obhajoby. Stíhání ani není účelné, když trest, jenž stěžovateli hrozí, je zcela bez významu vedle trestu, který mu byl již pravomocně uložen v jiném trestním řízení. Vedení řízení mu komplikuje i současný pobyt ve věznici, když například vzhledem k plánovaným eskortám není umisťován na venkovní pracoviště, kde by měl větší výdělek. Probíhající proces jej i bez ohledu na jeho budoucí výsledek psychicky, fyzicky a ekonomicky velmi zatěžuje.
Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud zrušil jeho trestní stíhání, nebo alternativně aby krajskému soudu zakázal pokračovat v řízení vedeném pod sp. zn. 37 T 6/2014 a přikázal mu trestní stíhání stěžovatele zastavit.
II.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.
Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy České republiky je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci však v projednávaném případě nejde (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2602/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k zásadě minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2015
JUDr. Radovan Suchánek v. r.
soudce zpravodaj