ECLI:CZ:US:2015:2.US.1654.15.1
sp. zn. II. ÚS 1654/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele "Společenství čp. 197-199 Citice", IČ 75063794, adresa Citice 199, 357 09 Citice, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Jiráskova 1343/2, 360 01 Karlovy Vary, směřující proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. května 2015, č. j. 17 Nc 6436/2009-12, a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem dne 28. ledna 2015, č. j. 099 EX 9530/14-15, spojené s návrhem na zrušení §14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností, vycházející z §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v jeho exekuční věci, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základního práva na rovnost účastníků v řízení zaručeného čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); současně navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené ustanovení právního předpisu - advokátního tarifu.
2. Příkazem k úhradě nákladů exekuce vydaným soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem dne 28. ledna 2015, č. j. 099 EX 9530/14-15, bylo rozhodnuto, že povinný je stěžovateli (oprávněnému) povinen nahradit náklady exekuce ve výši 484 Kč. Soudní exekutor vycházel z §14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů.
3. Následné námitky oprávněného, týkající se náhrady nákladů řízení, Okresní soud v Sokolově výrokem II usnesení ze dne 4. května 2015, č. j. 17 Nc 6436/2009-12, zamítl; ztotožnil se přitom s argumentací soudního exekutora a potvrdil, že aplikoval správné ustanovení právního předpisu, a správně je i vyložil. Okresní soud v Sokolově dále výrokem I zde uvedená řízení spojil z důvodu hospodárnosti ke společnému řízení.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel - s odkazy na čl. 37 odst. 3 Listiny a §18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") - namítá, že napadená rozhodnutí porušují tam zakotvený princip rovnosti účastníků občanskoprávního řízení, a ignorují rovněž §270 odst. 3 o. s. ř. (správně odst. 2 - pozn. Ústavního soudu), podle kterého má oprávněný nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonu rozhodnutí. Připomíná též, že v případě náhrady nákladů povinného by advokátní odměna byla výrazně vyšší a dovozuje i další "nesystémovosti" aplikované právní úpravy; podle jeho názoru by obecný soud účelnost vynaložených nákladů měl posuzovat na základě své vlastní úvahy, a nikoliv "direktivně" stanoveným podzákonným právním předpisem, který je nadto ústavně nekonformní.
5. Stěžovatel sice napadl celé usnesení Okresního soudu v Sokolově, avšak z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že proti výroku I, jímž byla zde uvedená řízení z důvodu hospodárnosti spojena, vůbec nebrojí. Proto se Ústavní soud tímto výrokem blíže nezabýval a dále se věnoval pouze zbývající části napadeného rozhodnutí.
6. Ústavní soud pravidelně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost, resp. námitky tam vznesené, v ústavněprávní rovině neobstály. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že obdobnou problematiku řešil v rámci ústavních stížností vedených pod sp. zn. III. ÚS 1267/15, III. ÚS 1417/15, I. ÚS 1537/15 či I. ÚS 1562/15 aj., které odmítl jako zjevně neopodstatněné. V citovaných rozhodnutích Ústavní soud vyložil, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení obecně postupuje velmi zdrženlivě, a zároveň konstatoval, že námitky uplatněné stěžovatelem neoznačují natolik závažný exces v rozhodování obecných soudů, aby musel zasáhnout. Současně - v dané věci, jakož i výše označených - jde o nízkou částku, která ji identifikuje jako tzv. věc bagatelní, což ústavní stížnost posouvá do roviny, v níž je vyžadován zvláště závažný zásah do právního postavení stěžovatele, aby bylo možno dovodit porušení jeho základních práv a svobod, a tím byl otevřen prostor pro ingerenci Ústavního soudu. O takovou situaci však - stejně jako ve věcech odkazovaných - zde nejde. V podrobnostech se proto na tato rozhodnutí odkazuje.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl; vzhledem k tomu musel být odmítnut - coby akcesorický - i návrh na zrušení ustanovení advokátního tarifu jí napadeného [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2015
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu