ECLI:CZ:US:2015:2.US.1767.15.1
sp. zn. II. ÚS 1767/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2014 č. j. 66 Co 602/2014-127, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 4. 3. 2015 doručeným Ústavnímu soudu prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 12. 6. 2015, označeným jako "Dovolání Ústavní stížnost", stěžovatel brojil proti shora označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě vydaného v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 26 EXE 3318/2013.
Při podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem stěžovatel nerespektoval ustanovení §29 a §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež ukládají fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem; podání trpělo i dalšími závažnými formálními vadami.
Ústavní soud proto vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 30 dnů vady svého návrhu, spočívající zejména v absenci právního zastoupení, odstranil a zároveň ho poučil o tom, že v případě neodstranění vady bude podání odmítnuto. Výzva byla stěžovateli doručena dne 30. 6. 2015. K žádosti stěžovatele ze dne 24. 7. 2015, ze které vyplynulo, že Česká advokátní komora ustanovila stěžovateli pro řízení o ústavní stížnosti právního zástupce Mgr. Jiřího Kříže, prodloužil Ústavní soud lhůtu k odstranění vad návrhu do 31. 8. 2015. Podáním ze dne 20. 8. 2015 stěžovatel žádal o další prodloužení lhůty s odůvodněním, že podal na Mgr. Jiřího Kříže trestní oznámení a že žádá Českou advokátní komoru o ustanovení jiného právního zástupce, a to JUDr. Ing. Jiřího Matznera. Ústavní soud žádosti stěžovatele vyhověl a lhůtu k odstranění vad návrhu stanovil do 30. 9. 2015. Informace o prodloužení lhůty byla stěžovateli doručena dne 28. 8. 2015.
Dne 19. 10. 2015 Ústavní soud telefonickým dotazem u České advokátní komory zjistil, že stěžovatel byl vyzván k doložení souhlasu s právním zastoupením a doložení prohlášení o majetkových poměrech, avšak ve lhůtě k tomu určené (do 29. 8. 2015) a ani později na výzvu České advokátní komory nereagoval.
Za účelem posouzení splnění dalších formálních podmínek pro zahájení řízení o ústavní stížnosti, vyžádal si Ústavní soud spis Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 26 EXE 3318/2013. Z jeho obsahu zjistil, že napadené usnesení je rozhodnutím potvrzujícím usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 8. 2014 č. j. 26 EXE 3318/2013-105, jímž nebylo stěžovateli v postavení povinného přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Podle potvrzení o dodání a doručení rozhodnutí do datové schránky bylo rozhodnutí odvolacího soudu napadené ústavní stížností doručeno stěžovateli do datové schránky dne 7. 1. 2015. Podání označené jako "Dovolání Ústavní stížnost" stěžovatel doručil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku do datové schránky dne 8. 3. 2015 (neděle); okresní soud je postoupil (zaslal poštou) Ústavnímu soudu dne 11. 6. 2015.
Podle ustanovení §27 odst. 2 a §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je řízení před Ústavním soudem zahájeno dnem doručení písemného návrhu Ústavnímu soudu. Z těchto kogentních ustanovení, avšak ani z žádných jiných ustanovení právního řádu České republiky nevyplývá, že by zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu bylo schopno vyvolat účinky zahájení řízení před Ústavním soudem (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 24/2000 ze dne 19. 1. 2000, usnesení sp. zn. I. ÚS 438/03 ze dne 5. září 2003, usnesení sp. zn. IV. ÚS 867/07 ze dne 2. 5. 2007, usnesení IV. ÚS 2898/07 ze dne 24. 1. 2008, usnesení II. ÚS 696/10 ze dne 23. 3. 2010, usnesení sp. zn. III. ÚS 1830/13 ze dne 17. 6. 2013 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud ostatně mnohokráte judikoval, že není součástí soustavy obecných soudů, řízení před ním je řízením zcela samostatným a nepředstavuje pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných.
Lhůta k podání ústavní stížnosti stanovená v ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v délce dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, má procesní charakter, a proto postačí, je-li v její poslední den ústavní stížnost podána k přepravě (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 37/93 ze dne 22. 3. 1994 (N 9/1 SbNU 61; 86/1994 Sb.). Byla-li ústavní stížnost nesprávně předána či zaslána obecnému soudu, lze lhůtu pro podání ústavní stížnosti považovat za zachovanou, pouze tehdy, pokud by byla dodržena v okamžiku postoupení ústavní stížnosti Ústavnímu soudu obecným soudem. To se však v projednávaném případě nestalo, neboť stěžovateli počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2014 č. j. 66 Co 602/2014-127, dnem 7. 1. 2015. Posledním dnem lhůty byl v souladu s ustanovením §57 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu 9. 3. 2015 (pondělí), neboť konec lhůty připadl na sobotu dne 7. 3. 2015.
S ohledem na výše vyložené nelze než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána opožděně, neboť v okamžiku jejího předání k poštovní přepravě již lhůta stanovená zákonem pro její podání uplynula. Vzhledem k tomuto zjištění Ústavní soud nadále netrval na doložení řádného právního zastoupení stěžovatele a nevedl ho k odstranění i dalších vad návrhu, neboť i bezvadnou ústavní stížnost by za daných okolností nemohl meritorně projednat.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2015
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka