ECLI:CZ:US:2015:2.US.2188.15.1
sp. zn. II. ÚS 2188/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele Milana Zaděláka, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 14 C 34/2014-23, ve znění usnesení č. j. 14 C 34/2014-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 7. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "ústavní stížnost", které však obsahovalo pouze označení napadeného soudního rozhodnutí, avšak vůbec žádné odůvodnění s tím, že je stěžovatel doplní v samostatném podání.
Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 27. 7. 2015, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.
Na tuto výzvu reagoval stěžovatel přípisem ze dne 17. 8. 2015, v němž sdělil, že již požádal o určení advokáta Českou advokátní komoru a žádá proto o stanovení nové lhůty, která bude postačovat k odstranění vytčených vad.
Této žádosti Ústavní soud vyhověl, když přípisem ze dne 2. 9. 2015, doručeným stěžovateli dne 3. 9. 2015, lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti prodloužil do dne 29. 2015, avšak s výslovným upozorněním, že pokud tyto vady nebudou odstraněny ani v tomto nově stanoveném termínu, bude návrh odmítnut.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, a na v pořadí již druhou výzvu ani nijak nezareagoval, přičemž prodloužená lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula dne 29. 9. 2015.
Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který svoji ústavní stížnost vůbec nijak neodůvodnil. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele nemůže jakkoliv meritorně posoudit.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2015
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj