ECLI:CZ:US:2015:2.US.246.15.1
sp. zn. II. ÚS 246/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Radoslava Radenkova, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Nové Bělé, Ovesná 7, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2012, č. j. 26 C 117/2009-110, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2012, č. j.16 Co 201/2012-131, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2014, č. j. 21 Cdo 2318/2013-160, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 26. 1. 2015 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel v ní namítá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a domáhá se zrušení výše uvedených rozhodnutí.
2. Stěžovatel uvádí, že v záhlaví citovaným rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se po žalované (společnosti OKD a.s.) domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 31.555 Kč měsíčně od 17. 3. 2009 doposud z titulu náhrady škody z pracovního úrazu, ke kterému mělo dojít dne 5. 10. 2002. Krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit náklady odvolacího řízení. Stěžovatelovo dovolání proti rozsudku krajského soudu bylo následně Nejvyšším soudem odmítnuto.
3. Stěžovatel tvrdí, že pro rozhodnutí soudů bylo nejpodstatnější posouzení odborné otázky, zda jsou příčinou současného zdravotního stavu stěžovatele (zejména z hlediska jeho stavu páteře) následky pracovního úrazu, který utrpěl dne 5. 10. 2002. K zodpovězení této odborné otázky bylo zapotřebí odborných znalostí z oboru zdravotnictví - odvětví neurologie a nikoliv z oboru zdravotnictví - odvětví posudkové lékařství. Odvolací soud prý proto pochybil, pokud vycházel ze znaleckého posudku MUDr. Nohelové, která nemá odborné znalosti z odvětví neurologie, nýbrž právě z odvětví posudkového lékařství. Ze stejných důvodů neměl odvolací soud vycházet ze závěrů téže znalkyně, týkajících se onemocnění stěžovatele astmatem, neboť k tomu měl ustanovit znalce z oboru zdravotnictví - odvětví plicní onemocnění.
4. Další právně významnou otázkou bylo splnění náležitostí znaleckého posudku. Z ustálené soudní judikatury vyplývá, že závěry uvedené ve vlastním posudku musí být náležitě odůvodněny a musí být podloženy obsahem nálezu. Uvedené náležitosti však písemný znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví neurologie, vypracovaný MUDr. Sedláčkem, ze kterého rovněž odvolací soud vycházel, nesplňuje, neboť postrádá jakékoliv odůvodnění tam obsažených závěrů. Pro tyto zásadní nedostatky odvolací soud neměl podle stěžovatele přihlížet ani k tomuto znaleckému posudku. S ohledem na uvedené formálně-právní nedostatky obou znaleckých posudků měly soudy prvního a druhého stupně vyhovět návrhu stěžovatele na provedení revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví neurologie. Protože tak neučinily, měl Nejvyšší soud ke stěžovatelem podanému dovolání jejich rozhodnutí zrušit a věc tím vrátit k dalšímu řízení, což však neučinil.
5. Stěžovatel poukazuje rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 1437/07 (N 5/48 SbNU 41; všechna rozhodnutí jsou dostupná též pod http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud soud odmítne provedení důkazu, je nezbytné odmítnutí návrhu důsledně odůvodnit. Protože obecné soudy tomuto požadavku ve stěžovatelově věci nedostály, porušily - jak je uvedeno shora - stěžovatelovo právo na spravedlivý proces.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Předně je třeba konstatovat, že stížnostní argumentace je vnitřně nekonzistentní a nereflektuje skutková zjištění, z nichž obecné soudy vycházely a jež jsou obsažena ve vyžádaném spisovém materiálu Okresního soudu v Ostravě. Základní stěžovatelova argumentace totiž spočívá - řečeno souhrnně - v tom, že v roce 2002 utrpěl úraz páteře způsobený závalem v dole; utrpěl tedy pracovní úraz, pro jehož následky údajně ztratil zdravotní způsobilost vykonávat práci horníka - rubače a náleží mu tedy za specifikované období náhrada za ztrátu na výdělku. V ústavní stížnosti pak argumentuje, že MUDr. Zdeňka Nohelová, okresním soudem ustanovená znalkyně z oboru zdravotnictví (zdravotnická odvětví různá, specializace posudkové lékařství) nemá dostatečné odborné znalosti neurologie a proto nemohla dostatečně posoudit následky stěžovatelem prožitého traumatu, takže soud z jejího znaleckého posudku neměl vůbec vycházet. Na jiném místě ústavní stížnosti však stěžovatel sám uvádí, že soud měl k dispozici znalecký posudek dalšího jím ustanoveného znalce, a sice MUDr. Víta Sedláčka (znalce z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace neurologie). Soud měl tedy jednoznačně k dispozici i odborné stanovisko právě neurologa. Ten se přitom zcela ztotožnil se závěrem MUDr. Nohelové (srov. č. l. 94-95), že stěžovatelův pracovní úraz na jeho zdraví nezanechal žádné trvalé následky. Proto se podle jmenovaného znalce jeví jako bezpředmětná otázka soudu, zda "[by byl stěžovatel] nebýt následků pracovního úrazu ze dne 5. 10. 2002 - schopen od 17. 3. 2009 [dne 16. 3. 2009 byl totiž pracovní poměr mezi stěžovatelem a žalovanou společností po dohodě ze zdravotních důvodů ukončen - pozn. Ústavního soudu] doposud výkonu práce horníka v podzemním dolu." Jmenovaný znalec dále ve svém posudku výslovně konstatuje, že jím popsaná onemocnění stěžovatele lze definovat jako "dysfunkci bederní páteře při svalové dysbalanci". Nadto znalec upozorňuje, že stěžovatel nebyl zasypán, ale pouze zasažen padajícím kamením, neboť podle svého vlastního tvrzení ještě stačil uskočit. Ze spisového materiálu rovněž plyne, že důvodem zdravotní nezpůsobilosti stěžovatele k výkonu práce horníka byl soubor obecných onemocnění, konkrétně degenerativní změny páteře a astma.
8. Na základě právě uvedeného lze tedy podle Ústavního soudu z ústavněprávního hlediska akceptovat závěr obecných soudů, že zdravotní nezpůsobilost stěžovatele k výkonu práce horníka není v příčinné souvislosti s úrazem stěžovatele ze dne 5. 10. 2002. V obecné rovině - nikoliv tedy jistě absolutně - není možné rovněž podle Ústavního soudu přehlížet, že stěžovatel (což v ústavní stížnosti nerozporuje) nebyl po uvedeném pracovním úrazu v pracovní neschopnosti a práci horníka vykonával ještě několik let po tom, co k popisovanému závalu došlo.
9. V návaznosti na stěžovatelovu argumentaci Ústavní soud dodává, že oba znalecké posudky (zvláště ve své návaznosti, kdy posudek MUDr. Sedláčka přímo navazuje na závěry MUDr. Nohelové) je možno i z ústavněprávního hlediska považovat za logicky vystavěné a přesvědčivě odůvodněně do té míry, aby je oba soudy mohly vzít za podklad svých rozhodnutí [srov. k tomu přiměřeně například nález Ústavního soudu z 23. 9. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 11/08 (N 155/50 SbNU 365)]. K argumentaci stěžovatele směřující k polemice, zda znalec má nebo nemá dostatečné znalosti k posouzení soudem položených otázek, pak Ústavní soud odkazuje přiměřeně na ustanovení §24 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, z něhož plyne, že je to v konečném důsledku orgán veřejné moci (tedy soud), kdo musí posoudit, je-li znalcem předkládaný posudek dostatečně validní [to samozřejmě platí i pro znalce (tlumočníky) zapsané v příslušných seznamech, nikoliv jen pro znalce (tlumočníky) ustanovené ad hoc]. Kritizuje-li stěžovatel bez podrobnější argumentace odbornou způsobilost MUDr. Nohelové, pak kromě právě uvedeného východiska přehlíží skutečnost, že jmenovaná znalkyně si při zpracování posudku přizvala konzultanta z oboru neurologie, neurotraumatologie a neurofyziologie - srov. č. l. 54). Tvrdí-li konečně stěžovatel, že MUDr. Nohelová nemohla kvalitně posoudit stěžovatelovo onemocnění astmatem, pak - přijal-li by Ústavní soud toto stěžovatelovo nijak blíže nepodložené tvrzení - pak stěžovatel v ústavní stížnosti nevysvětluje, jak by omezení touto dechovou dysfunkcí mělo s vlastním závalem v dole souviset.
10. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud uzavírá, že sjednotily-li se obecné soudy na stanovisku, že mezi pracovním úrazem stěžovatele a vznikem škody ve formě ztráty na výdělku není dána příčinná souvislost a že další revizní znalecké zkoumání jdoucí nad rámec dvou uvedených posudků by bylo nadbytečné, pak tento závěr považuje Ústavní soud za ústavně konformní a žádná základní práva ani svobody stěžovatele v záhlaví citovanými rozhodnutími nebyla porušena.
11. Z těchto důvodů bylo podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2015
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu