ECLI:CZ:US:2015:2.US.2945.15.1
sp. zn. II. ÚS 2945/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele ing. Jaromíra Houžvičky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2015, č. j. 4 Ads 88/2015-48, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. 10. 2015 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu. Tímto rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost, podanou proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 3. 2015, č. j. 32 Ad 7/2013-115, kterým tento soud zamítl žalobu brojící proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci žádosti stěžovatele o přiznání invalidního důchodu.
Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
Z několika desítek dalších řízení o ústavních stížnostech, jež navrhovatel u Ústavního soudu vedl a vede, se přitom podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a byl rovněž vyzýván k odstranění uvedeného nedostatku podání (viz naposledy kupříkladu ve věci sp. zn. IV. ÚS 1853/13, sp. zn. III. ÚS 2567/14, sp. zn. II. 2600/14 či sp. zn. I. ÚS 2790/14), což však navrhovatel nečiní.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve své judikatuře opakovaně, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 5/06, ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 987/09, ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1361/10, ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1273/10, a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III ÚS 3359/11 a další), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích.
Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly navrhovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
K návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky", Ústavní soud uvádí, že se kritikou institutu povinného právního zastoupení již vícekrát zabýval a k této otázce se ve své judikatuře již mnohokráte vyjádřil, přičemž naposledy tuto informaci stěžovateli sdělil v usnesení sp. zn. I. ÚS 1663/15 ze dne 18. 6. 2015.
I v této věci se proto Ústavní soud v souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení navrhovatele (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh navrhovatele bez jednání odmítl. Postupoval tak stejně, jako v případě stejného stěžovatele učinil např. již usneseními sp. zn. III. ÚS 3506/14, III. ÚS 3353/14, II. ÚS 3270/14, I. ÚS 2856/14, I. ÚS 2790/14, II. ÚS 1834/15, I. ÚS 1663/15 a dalšími.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2015
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj