ECLI:CZ:US:2015:2.US.3169.14.1
sp. zn. II. ÚS 3169/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Cechlové, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem Žitná 47, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2014 č. j. 20 Co 228/2014-162 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 10. 2013 č. j. 25 C 153/2012-121, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 9. 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost po odstranění vad návrhu podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2014 splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 10. 2013 č. j. 25 C 153/2012-121 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") domáhala toho, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30.000,- Kč se 7,75 % úrokem z prodlení od 17. 7. 2011 do zaplacení a dále aby bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout porušením povinností žalovaného při čištění fasády domu nedostatečným zabezpečením oken, v jehož důsledku došlo k zatečení vody do bytu žalobkyně. Nárok představuje náhradu za poškozené věci žalobkyně, 1.000,- Kč za skříňku, 5.500,- Kč za malbu dvou pokojů, 18.000,- Kč za znehodnocení čtyř svazků Ottova slovníku vydaného v roce 1897, 2.000,- Kč za úklid, 500,- Kč za fotografie a 3.000,- Kč za starožitný prádelník. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2014 č. j. 20 Co 228/2014-162 byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že podanou žalobou se domáhala náhrady škody ve výši 30.000,- Kč. Žalovaný v daném sporu prováděl ve dnech 15. 7. a 16. 7. 2011 opravu fasády v bytovém domě na adrese X1. Při uvedeném úkonu čištění fasády zatekla stěžovatelce voda do jejího bytu, přičemž důvodem byla nedostatečně zabezpečená okna žalovaným před čištěním fasády. Stěžovatelka po zjištění škody zdokumentovala poškození zdí bytu, poškození věcí, a uplatnila nárok na náhradu škody vůči žalovanému. Voda do bytu stěžovatelky vnikla zaviněním žalovaného a způsobila škodu. Stěžovatelka soudu prvního stupně řádně doložila všechny položky, ze kterých se škoda skládala. Stěžovatelka navrhovala jako důkaz vyhotovení znaleckého posudku, který by podpořil její tvrzení, avšak soud prvního stupně tento důkaz zamítl. Během jednání jeden ze svědků uvedl, že když stěžovatelka ukazovala žalovanému i majiteli nemovitosti následky chyb vzniklých při nesprávné manipulaci techniky při mytí fasády a následnému zatečení do oken bytu stěžovatelky, žalovaný připustil, že se toto mohlo stát. Stěžovatelka podotýká, že z výslechů svědků vyplývá skutečnost, že okna v daném bytě nebyla řádně překryta igelitem a tedy došlo k zatečení vody do bytu při čištění fasády. Navíc z předložené fotodokumentace je patrno, že okna nebyla zakryta fóliemi. Z předloženého stavebního deníku vyplynulo zjištění, že zápisy ve dnech čištění fasády v předmětném bytě jsou provedeny dvěma typy propisovacích tužek (na rozdíl od ostatních zápisů) a působí tak velmi nevěrohodně. Dále i samotné zápisy ve stavebním deníku k daným dnům působí ve prospěch stěžovatelky. Během soudních jednání bylo potvrzeno, že žalovaný v době vzniku škody nebyl řádně pojištěn. Navíc z výslechů svědků a majitele nemovitosti vyplynula a majitelem domu byla potvrzena skutečnost, že došlo k zatečení vody i do jiných bytů na uvedené adrese. Žádnou z těchto skutečností soud prvního stupně však nezohlednil. Soud prvního stupně se s navrženými důkazy nedokázal srovnat, část z nich zamítl a nepovažoval za důležité. Odvolací soud pak již k předloženým důkazům nepřihlížel a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně. V odůvodnění svého rozhodnutí shrnul, že výpověďmi svědků ze strany žalovaného i stavebního deníku vyplývá skutečnost, že okna v bytě stěžovatelky byla překryta igelitovou fólií. Naopak dle odvolacího soudu stěžovatelka neprokázala své tvrzení, neboť dle soudu jinému nájemci žádná škoda nevznikla. Stěžovatelka poukazuje na tvrzení majitele nemovitosti, který potvrdil, že došlo k zatečení vody i do jiných bytů. Nadto byla podle stěžovatelky prokázána všechna její tvrzení i výše škody. Obecné soudy se podle stěžovatelky s těmito skutečnostmi nijak nevypořádaly.
III.
Ústavní soud není součástí soudní soustavy (čl. 91 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "podústavního" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
Městský soud v Praze se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně; soud prvního stupně podle odvolacího soudu zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, velmi pečlivě se vypořádal s výpověďmi jednotlivých svědků a správně na podkladě důkazního řízení uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat porušení právní povinnosti ze strany žalovaného ve smyslu §420 odst. 1 občanského zákoníku účinného v rozhodné době (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013) v příčinné souvislosti se škodou, která jí měla vzniknout. Výpověďmi svědků Vajdičové, Klauberta a záznamy ve stavebním deníku bylo prokázáno, že okna domu v době čištění fasády byla zakryta igelitovou folií a soud prvního stupně se též podle odvolacího soudu správně a logicky vypořádal s námitkou žalobkyně, kterou zpochybňovala věrohodnost záznamů ve stavebním deníku. Naopak žalobkyně neprokázala své tvrzení, že zakrytí oken v době čištění fasády domu bylo nedostatečné. Výpovědi příbuzných a přítele žalobkyně v tomto směru nepřinesly žádná významná zjištění, neboť v době bezprostředně předcházející čištění fasády v domě a bytě žalobkyně nebyli. Proti tvrzení žalobkyně o nedostatečném zajištění oken ostatně svědčí skutečnosti, že žádnému z ostatních nájemců domu v souvislosti s čištěním fasády škoda zatečením vody do bytu nevznikla. Svědek Klaubert v tomto směru vypověděl pouze, že ve dvou bytech bylo trochu vody mezi okny, žalobkyní tvrzený rozsah škody tak podle odvolacího soudu svědčí spíše pro závěr, že voda do jejího bytu natekla otevřeným oknem, za což nenese žalovaný odpovědnost. Soud prvního stupně tak podle odvolacího soudu správně pro neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně co do samotného základu nároku žalobu zamítl a případné je rovněž jeho konstatování, že žalobkyně neprokazovala ani tvrzený rozsah škody. Z výše popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Uvedeným závěrům obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Ústavní soud ověřil, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.
Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislých soudů.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2015
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu