ECLI:CZ:US:2015:2.US.3652.14.1
sp. zn. II. ÚS 3652/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Zikána, zastoupeného JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, Ph.D., advokátem se sídlem Kamlerova 795, Říčany, proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 C 150/2011-115, a ze dne 7. 6. 2013, č. j. 6 C 150/2011-152, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2013, č. j. 17 Co 259/2013-167, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, č. j. 33 Cdo 4249/2013-196, za účasti Okresního soudu v Příbrami, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů.
2. Okresní soud v Příbrami (dále též "okresní soud") shora označeným usnesením ze dne 19. 12. 2012 rozhodl, že se stěžovateli (žalovaný) nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Následně usnesením ze dne 7. 6. 2013, rovněž napadeným nyní projednávanou ústavní stížností, zastavil odvolací řízení ve věci povinnosti zaplatit žalobci ing. Milanu Setničkovi částku 1.660.000 Kč s příslušenstvím uloženou rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 3. 2012, č. j. 6 C 150/2011-62. Krajský soud v Praze citovaným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu o zastavení řízení a následné dovolání odmítl pro nepřípustnost Nejvyšší soud.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Podstata jeho argumentace spočívá v tvrzení, že svým podáním ze dne 21. 1. 2013 napadl usnesení okresního soudu ze dne 19. 12. 2012 a i když trpělo nedostatky, mohly být k výzvě soudu odstraněny. Proto se stěžovatel domnívá, že toto usnesení nenabylo právní moci dne 23. 1. 2013 a od toho se odvíjí protiústavnost následných rozhodnutí, týkajících se zastavení odvolacího řízení.
4. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu platí, že senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
5. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Ústavní soud totiž posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti, konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Z obsahu ústavní stížnosti a také vyžádaného spisu okresního soudu je totiž zřejmé, že stěžovatel nepopírá (a nepopíral ani v předchozím řízení), že skutečně nezaplatil předmětný soudní poplatek za podané odvolání. Okresní soud proto zastavil řízení v souladu s ustanovením §9 odst. 1 zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož "[n]nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví." Stěžovatel byl totiž okresním soudem řádně dne 14. 5. 2013 k zaplacení soudního poplatku vyzván s tím, že mu byla k jeho zaplacení stanovena lhůta 10 dnů a byl též řádně poučen o následcích nezaplacení poplatku, tedy o zastavení řízení (č. l. 149). Protože tak neučinil, bylo odvolací řízení zastaveno. V tomto směru proto nelze okresnímu soudu z hlediska zákonnosti zvoleného postupu - a tím méně jeho ústavnosti - nic vytknout. Obdobné platí pro následné usnesení krajského soudu.
7. Pokud stěžovatel poukazuje na své podání ze dne 21. 1. 2013 (z něhož dovozuje, že odvolací řízení nemohlo být zastaveno, neboť jím prý napadl usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků), podává se z jeho obsahu, že jím stěžovatel namítl podjatost soudce Mgr. J. Maříka, neboť prý zamítal všechny jeho důkazy, a dále poukázal na svoji špatnou finanční situaci způsobenou podvodným jednáním nebankovní společnosti (č. l. 118). Závěr krajského soudu, že z obsahu tohoto podání nelze jednoznačně dovodit, že jím stěžovatel žádal rovněž o přezkoumání citovaného usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, proto Ústavní soud považuje za odpovídající obsahu předmětného podání, logický a neshledal v něm tedy ani žádné znaky protiústavní svévole.
8. Lze tak uzavřít, že pokud stěžovatel napadá usnesení okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, je ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu], jelikož proti němu nepodal odvolání. Vůči tomuto usnesení je ústavní stížnost též opožděná, protože byla podána dne 18. 11. 2014 a napadené usnesení mu bylo doručeno již dne 23. 1. 2013 [§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu]. Ve vztahu ke zbývajícím napadeným usnesením, které se týkaly zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, se pak ze shora popsaných důvodů jedná o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
9. Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2015
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu