ECLI:CZ:US:2015:3.US.1019.15.1
sp. zn. III. ÚS 1019/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Simony Princlové, zastoupené Mgr. Jakubem Tučkem, advokátem se sídlem v Praze, Revoluční 655/1 (pobočka v Praze 4, Generála Šišky 2081/24), proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015 sp. zn. 6 To 12/2015 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 10. 2014 sp. zn. 8 T 115/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jejích základních práv garantovaných v čl. 4 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Obvodní soud pro Prahu 2 shora označeným usnesením rozhodl, že podle §307 odst. 1 tr. řádu se trestní stíhání obžalovaného Lukáše Dytrta pro skutek popsaný v obžalobě státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. 1 ZT 103/2014, v němž je spatřován přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, podmíněně zastavuje. Soud stanovil s poukazem na §307 odst. 3 tr. řádu zkušební dobu v trvání 1,5 roku. Podle §229 odst. 1 tr. řádu poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR a poškozenou stěžovatelku odkázal se svými nároky na náhradu škody a zejména nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Městský soud v Praze ústavní stížností rovněž napadeným usnesením stěžovatelčinu stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl, neboť byla podána opožděně.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Městský soud v Praze považoval její instanční stížnost za opožděnou, ačkoli ji podala již "přímo na hlavním líčení do protokolu dne 10. 10. 2014". Upozorňuje, že ji soud prvního stupně protokol ani zvukový záznam z hlavního líčení neposkytl. Stěžovatelka rovněž polemizuje se závěry soudu prvního stupně.
Ústavní soud si vyžádal protokol z hlavního líčení ze dne 10. 10. 2014, jakož i předmětný zvukový záznam a stěžovatelce zaslal kopii protokolu a přepis směrodatné části zvukového záznamu.
Stěžovatelka svého práva podat repliku nevyužila.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a zjistil, že je zjevně neopodstatněná.
Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Nepřísluší mu právo přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině práva jednoduchého. Ke kasaci napadeného rozhodnutí může Ústavní soud přikročit toliko tehdy, pokud napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva stěžovatele, chráněná ústavními předpisy. V posuzovaném případě však k žádnému takovému porušení nedošlo.
Ústavní soud posoudil vznesené námitky zejména z toho hlediska, zda napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu či jiná ústavně garantovaná stěžovatelova práva, a po vyhodnocení všech skutkových a procesních okolností dospěl k negativnímu závěru.
Stěžovatelka nezpochybnila relevantně závěry Městského soudu v Praze, který připomenul - jak se podává z obsahu spisu - že si jako poškozená podpisem plné moci zvolila zmocněnce, advokáta Mgr. Jakuba Tučka. Jmenovaný zmocněnec byl přítomen projednání věci v hlavním líčení konaném dne 10. 10. 2014, v němž samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 napadené usnesení jeho vyhlášením oznámila (§137 odst. 1 tr. řádu), a po poučení o opravných prostředcích si zmocněnec ponechal lhůtu k vyjádření, o čemž svědčí nejen protokol o hlavním líčení (č. l. 183), nýbrž i zvuková nahrávka tohoto jednání. Stížnost pak byla podána na poštu k doručení obvodnímu soudu dne 18. 12. 2014.
Podle §143 odst. 1 tr. řádu se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení. Tak se stalo v souladu s ustanovením §137 odst. 2 tr. řádu jeho vyhlášením zmocněnci stěžovatelky, a proto lhůta k podání opravného prostředku uplynula dne 13. 10. 2014. Městský soud v Praze na tomto podkladě dovodil, že byla-li stížnost podána na poštu k doručení obvodnímu soudu až po uplynutí této lhůty, stalo se tak opožděně.
V projednávané věci lze z dostatečně odůvodněného rozhodnutí Městského soudu v Praze jasně vysledovat způsob uvažování soudu, objektivní východiska a jejich vztah k závěrům, k nimž se obecný soud dobral. Jeho argumentace je transparentní a srozumitelná a nelze v ní nalézt žádné ústavněprávní deficity nebo zjevná interpretační pochybení.
Jestliže Městský soud v Praze ústavněprávně akceptovatelně dovodil, že stěžovatelka podala instanční stížnost opožděně (a jako taková zamítnuta), není otevřen procesní prostor pro přezkum usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 z hlediska výhrad uplatněných v ústavní stížnosti.
Ze všech výše vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu