ECLI:CZ:US:2015:3.US.1048.15.1
sp. zn. III. ÚS 1048/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Lukáše Čubíka, zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem, sídlem v Hodoníně, Štefánikova 14, proti příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. března 2015 č. j. 19 Nt 605/2015-4 k provedení domovní prohlídky a proti jinému zásahu Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, Územní odbor Hodonín, Obvodní oddělení Strážnice, spočívajícímu v odnětí věcí specifikovaných v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 31. března 2015 č. j. KRPB-83484-103/TČ-2014-060615-PLE, za účasti Okresního soudu v Hodoníně a Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, Územní odbor Hodonín, Obvodní oddělení Strážnice, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného příkazu Okresního soudu v Hodoníně k provedení domovní prohlídky, jímž mělo být podle jeho názoru zasaženo do jeho základních práv garantovaných článkem 10 odst. 1, článkem 12 odst. 1, článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článkem 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
V rámci petitu ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování jeho základních práv a přikázal jí obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při prohlídce provedené dne 31. března 2015 specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 31. března 2015 č. j. KRPB-83484-103/TČ-2014-060615-PLE. Navrhl také, aby Policii České republiky byla uložena povinnost vrátit veškerá elektronická data.
II.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že policejní orgán Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Hodonín, Obvodní oddělení policie Strážnice vydal dne 1. dubna 2014 pod sp. zn. KRPB-83484-5/TČ-2014- 060615 záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu pro podezření z přečinu krádeže dle §205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v době od 19. prosince 2012 do 15. února 2014 neoprávněně vytěžil a odcizil stromy z lesních porostů na blíže identifikovaných pozemcích ke škodě poškozené Svatoslavy Baďurové. Podezřelým ze spáchání uvedeného přečinu byl nynější stěžovatel Lukáš Čubík.
Za účelem zajištění věcí důležitých pro trestní řízení vydal Okresní soud v Hodoníně dne 18. března 2015 příkaz k provedení domovní prohlídky v příkazu specifikovaného bytu, kde má trvalé bydliště Sabina Bohmová, majitelka společnosti Slovia Invest s. r. o., se kterou zde bydlí jednatel společnosti Slovia Invest s. r. o., podezřelý Lukáš Čubík. Domovní prohlídka byla nařízena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu.
Domovní prohlídka byla policejním orgánem provedena dne 31. března 2015; v jejím rámci došlo k odnětí movitých věcí specifikovaných v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 31. března 2015 č. j. KRPB-83484-103/TČ-2014-060615-PLE.
III.
Stěžovatel považuje nařízení a provedení domovní prohlídky za nepřiměřený zásah do svých základních práv. V prvé řadě poukazuje na to, že jeho obhájci byl předmětný příkaz k provedení domovní prohlídky doručen až po provedení samotné prohlídky, a to s odstupem několika dní, což stěžovatel považuje za porušení svého práva na obhajobu. Dále namítá, že příkaz k domovní prohlídce neobsahuje patřičné zdůvodnění, proč byl tento úkon proveden jako neodkladný a neopakovatelný a nemohlo být k němu přistoupeno až po zahájení trestního stíhání. Soud prvního stupně podle stěžovatele pochybil také tím, že zaměňuje institut domovní prohlídky ve smyslu ustanovení §83 trestního řádu a institut prohlídky jiných prostor ve smyslu ustanovení §83a trestního řádu. Vydaný příkaz navíc podle něj nedostatečným způsobem popisuje, jaké skutečnosti mají být výkonem domovní prohlídky objasněny.
IV.
Ústavní soud prostudoval obsah napadených rozhodnutí a v souladu s §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si vyžádal vyjádření účastníků řízení.
Okresní soud v Hodoníně vyjádřením ze dne 16. října 2015 zcela odkázal na odůvodnění napadeného příkazu k domovní prohlídce.
Shora uvedený policejní orgán ve svém vyjádření ze dne 2. listopadu 2015 popsal průběh předmětného trestního řízení a uvedl, že domovní prohlídkou měly být získány důkazy o tom, kdo provedl těžbu dřevní hmoty na dotčených pozemcích. Jelikož však ze získaných důkazů policejní orgán nemohl ustanovit společnost, která měla provést těžbu dříví, a tedy ani osobu pachatele, byla následně trestní věc podle §159a odst. 5 trestního řádu odložena.
Okresní státní zastupitelství v Hodoníně (dále jen "státní zastupitelství"), jako vedlejší účastník řízení, přípisem ze dne 15. října 2015 k námitkám obsaženým v ústavní stížnosti uvedlo, že v předmětném trestním řízení neměl stěžovatel procesní postavení obviněného či obžalovaného a jeho právní zástupce nevystupoval v pozici obhájce. Stěžovatel byl podezřelý z prověřované trestné činnosti a JUDr. Drobeček vystupoval v postavení právního zástupce společnosti Slovia Invest s. r. o. Státní zastupitelství zdůraznilo, že k zahájení trestního stíhání Lukáše Čubíka nebyly splněny podmínky ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu a teprve domovní prohlídkou měly být získány důkazy, které by mohly vést k jeho obvinění. Neodkladnost úkonu přitom měla spočívat v potřebě zajistit listinné důkazy o neoprávněné těžbě dřeva, o tom, kdo tuto těžbu fyzicky pro společnost Slovia Invest s. r. o. prováděl a byla odůvodněna potřebou zjistit, kdo se na trestné činnosti podílel. Důvodné podezření, že se v místě bydliště podezřelého hledané účetnictví nachází, bylo podle státního zastupitelství v době rozhodování soudu dáno a v případě účetnictví společnosti Slovia Invest s. r. o. ho potvrdily výsledky provedené domovní prohlídky.
Shora citovaná vyjádření orgánů činných v trestním řízení neobsahovala žádné nové skutečnosti či důkazy, které by stěžovateli nebyly známy již z předchozího řízení, proto Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat je stěžovateli k replice.
V.
Na základě výše označených podkladů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Není však součástí soustavy soudů (článek 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, s výjimkou zcela mimořádné situace, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Tato kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesně právnímu rámci (kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce) a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (viz např. usnesení ze dne 18. dubna 2007 sp. zn. IV. ÚS 312/07; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná v databázi NALUS - http://nalus.usoud.cz).
Domovní prohlídka ve smyslu §82 odst. 1 trestního řádu představuje zásah do ústavně zaručeného práva ve smyslu článku 12 Listiny, jakož i článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jak Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek připouští průlom do této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných subjektů; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány (viz např. nález ze dne 10. října 2001 sp. zn. I. ÚS 201/01). Přípustnost domovní prohlídky je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti (např. nález ze dne 1. listopadu 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06).
Nařídit domovní prohlídku je oprávněn pouze soud. Ten je povinen pečlivě zkoumat, zda jsou pro její nařízení splněny všechny zákonné podmínky, přičemž musí své rozhodovací důvody zřetelně vyložit v odůvodnění písemného příkazu k domovní prohlídce. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu musí být dostatečně zřejmé, z jakých skutkových či jiných okolností tento příkaz vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné (viz nález ze dne 1. listopadu 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06, nález ze dne 28. listopadu 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13). Je-li domovní prohlídka nařízena ve fázi před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu, jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. Z příkazu k domovní prohlídce by v takovém případě mělo být, alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, seznatelné, z jakých důvodů považoval soud daný úkon za neodkladný nebo neopakovatelný (viz nález ze dne 25. srpna 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07).
Ústavní soud má za to, že orgány činné v trestním řízení v posuzované věci naplnily podmínky, které jsou na jejich postup z hlediska ústavněprávního přezkumu kladeny. Domovní prohlídka, proti jejímuž provedení stěžovatel brojí, byla nařízena příkazem Okresního soudu v Hodoníně. Ten dostatečně zdůvodnil existenci důvodného podezření ze spáchání přečinu podle §205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a podrobně vysvětlil, za jakým účelem má být domovní prohlídka provedena, jaké trestní věci se týká, jaké skutečnosti mají být na jejím základě objasněny i jaké konkrétní důkazy by měly být na místě nalezeny. Účelem provedení prohlídky mělo být především zajištění účetnictví společnosti Slovia Invest s. r. o. a společnosti Corduba group s. r. o., z nichž měly být zjištěny důležité skutečnosti k osobám a společnostem, které se podílely na nelegální těžbě dřevní hmoty. S oběma společnostmi byl podle zjištění orgánů činných v trestním řízení stěžovatel spojen tak, že za ně vystupoval z pozice jednatele, resp. na základě plné moci, z čehož okresní soud dovodil důvodné podezření, že se účetnictví obou jmenovaných společností nachází v jím obývaném bytě.
Okresní soud rovněž přesvědčivě zdůvodnil, proč měla být domovní prohlídka provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu. Zejména uvedl, že hrozí zlikvidování důkazního materiálu, který se v prostorách nachází, v případě, že by bylo nejprve zahájeno trestní stíhání podezřelého, čímž by mohlo dojít ke zmaření či podstatnému ztížení probíhajícího trestního řízení. Ústavní soud považuje uvedené zdůvodnění za zcela postačující. Neshledal tedy, že by provedením domovní prohlídky před zahájením trestního stíhání orgány činné v trestním řízení vybočily z mezí stanovených ústavním pořádkem.
Ani okolnosti samotného provedení domovní prohlídky nebyly podle názoru Ústavního soudu způsobilé zasáhnout do základních práv stěžovatele. Ačkoliv stěžovatel argumentuje tím, že příkaz k domovní prohlídce byl doručen jeho obhájci až dlouho poté, co byla domovní prohlídka provedena, čímž mělo být porušeno jeho právo na obhajobu, Ústavní soud se nemohl s touto námitkou ztotožnit. Ze spisového materiálu je jednoznačně patrno, že v době provedení domovní prohlídky nebyl stěžovatel v roli obviněného ani obžalovaného z prověřované trestné činnosti, ani jeho právní zástupce proto v předmětném trestním řízení nevystupoval z pozice obhájce. Na tom by nemohla nic změnit ani ta skutečnost, pokud by tentýž právní zástupce byl obhájcem stěžovatele v jiné trestní věci, kde již bylo zahájeno trestní stíhání, případně podána obžaloba.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu