ECLI:CZ:US:2015:3.US.1431.15.1
sp. zn. III. ÚS 1431/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelky Herba Vitae s. r. o., se sídlem Praha 2, Bělehradská 92, zastoupené Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem, AK se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 13. 11. 2014 č. j. 165793-2/2014-510000-31 a jeho postupu při daňové kontrole a zajištění výrobků - potravinových doplňků s obsahem lihu Herba Vitalis(r), v prostorách obchodní společnosti PHOENIX lékárenský velkobchod, a. s., se sídlem v Praze, za účasti Celního úřadu pro hlavní město Prahu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 14. 5. 2015, doručené Ústavnímu soudu dne 15. 5. 2015, se Herba Vitae s. r. o., se sídlem Praha 2 (dále též jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud rozhodnutím konstatoval, že
"1. Celní úřad pro hlavní město Prahu se daňovými kontrolami doplňků stravy, které nejsou lihovinami dle definice nařízení EU 110/2008 a které byly na daňovém území EU legálně vyrobeny z lihu osvobozeného od spotřební daně, dopustil nezákonného zásahu do práv stěžovatele na spravedlnost, na ochranu majetku, na svobodné podnikání, na rovné zacházení a na volný pohyb zboží v EU.
2. Celní úřad pro hlavní město Prahu se zajišťováním doplňků stravy obchodní značky Herba Vitalis(r), které byly na daňovém území EU legálně vyrobeny z lihu osvobozeného od spotřební daně, dopustil nezákonných zásahů do práv stěžovatele na spravedlnost, na ochranu majetku, na svobodné podnikání, na rovné zacházení a na volný pohyb zboží v EU.
3. Celní úřad pro hlavní město Prahu, který se dopustil nezákonných zásahů do práv stěžovatele na spravedlnost, na ochranu majetku, na svobodné podnikání, na rovné zacházení a na volný pohyb zboží v EU, nesmí v zásazích pokračovat ani je v budoucnu opakovat a je povinen obnovit právní stav před zásahy."
Z výše citovaného petitu ústavní stížnosti je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky. Ze shromážděných podkladů ovšem plyne, že ústavní stížnost fakticky směřuje proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen "Celní úřad") ze dne 13. 11. 2014 č. j. 165793-2/2014-510000-31 o zajištění vybraných výrobků - potravinových doplňků s obsahem lihu Herba Vitalis(r), které měly být dle tvrzení stěžovatelky v jejím vlastnictví.
II.
Z ústavní stížnosti a shromážděných podkladů vyplývají následující skutečnosti.
Celní úřad provedl dne 11. 1. 2014 místní šetření u společnosti PHOENIX lékárenský velkoobchod, a. s., se sídlem v Praze 10 (dále jen "PHOENIX"), jehož předmětem byla kontrola zdanění vybraných výrobků - potravinových doplňků s obsahem lihu, uvedených do volného daňového oběhu dle ustanovení §5 a §74 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen "zákon o spotřebních daních"), při němž zajistil výrobky bylinných extraktů obchodní značky Herba Vitalis(r), jež byly v té době majetkem stěžovatelky, jak tvrdila. Celní úřad údajně nevydal a stěžovatelce v zákonem stanovené lhůtě nedoručil rozhodnutí o zajištění, čímž jí znemožnil uplatnění práv dle §42 až §42e zákona o spotřebních daních, a též znemožnil uplatnit postup dle §82 a násl. s. ř. s., neboť podle stěžovatelky "zásah musí směřovat přímo proti žalobci." O těchto skutečnostech se stěžovatelka dle svého tvrzení dozvěděla z blíže neurčeného zdroje "od listopadu 2014 do současnosti." Stěžovatelka podala bezvýsledně trestní oznámení na pracovníky celní správy a žádost o prošetření k Městskému státnímu zastupitelství v Praze, čímž dle svého přesvědčení vyčerpala veškeré dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv.
III.
V ústavní stížnosti, postrádající jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci, stěžovatelka, kromě shora již uvedených tvrzení, dále uvedla, že Evropský soud pro lidská práva žalobu podle §65 s. ř. s. nepovažuje za "dostatečnou záruku", poukázala na právní úpravu spotřebních daní a na svoji obchodní činnost.
Celní úřad, jako účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti mimo jiné uvedl, že před provedením místního šetření dne 11. 11. 2014 v centrálním skladu PHOENIXu zúčastněné osoby řádně poučil v souladu s ustanovením §80 až §84 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, o právech a povinnostech kontrolované osoby. Vzhledem k tomu, že předložené doklady neprokázaly zdanění potravinových doplňků s obsahem lihu Heba Vitalis(r), byly tyto skladované výrobky dle ustanovení §42 zákona o spotřebních daních zajištěny. Průběh místního šetření byl zaznamenán v protokolu ze dne 11. 11. 2014 a následně celní úřad vydal dne 13. 11. 2014 v souladu s ustanovením §42a odst. 2 zákona o spotřebních daních rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků č. j. 165793-2/2014-510000-31. V rámci prováděného místního šetření nebyla ze strany PHOENIXu uplatňována námitka směřující do věcných práv kontrolovaných vybraných výrobků, resp. nikdo z přítomných neuváděl, že by stěžovatelce takové právo svědčilo. PHOENIX na základě provedeného místního šetření a zajištění vybraných výrobků podal daňové tvrzení a spotřební daň za vybrané výrobky uhradil. Pro opakované neposkytování součinnosti stěžovatelkou učinil Celní úřad bezvýsledně pokusy o provedení místního šetření u statutárního orgánu stěžovatelky prostřednictvím dožádání ze dne 10. 11. 2014 k Celnímu úřadu pro kraj Vysočina. Protože statutární orgán stěžovatelky odmítl celnímu úřadu potřebnou součinnost a celní úřad neměl důvodnou pochybnost o věcných právech ke zboží zajištěnému v prostorách PHOENIXu v Praze 10, nebyla stěžovatelka ve smyslu §42a odst. 1 zákona o spotřebních daních ve vztahu k zajištěným výrobkům označena za účastníka řízení a z toho důvodu jí nebylo doručováno rozhodnutí o zajištěných výrobcích ve smyslu §42a odst. 2 zákona o spotřebních daních. V další části svého vyjádření se Celní úřad vyjádřil k právní úpravě nakládání s potravinovými doplňky s obsahem lihu, z níž plyne, že nejsou na daňovém území České republiky osvobozeny od daně.
Stěžovatelka k vyjádření celního úřadu repliku nepodala.
IV.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 3 a 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, resp. ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Lhůta dvou měsíců obsažená v ust. §72 odst. 3 a 5 zákona o Ústavním soudu je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, přičemž tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky). Jak stěžovatelka sama uvedla, o zajištění vybraných výrobků Celním úřadem, které dle jejího tvrzení vlastnila, se dozvěděla již v listopadu 2014. Pokud ústavní stížnost podala až 15. 5. 2015, jde evidentně o návrh podaný opožděně.
Ústavní soud je dále toho názoru, že stěžovatelka mohla - jako opomenutý účastník řízení o zajištění vybraných výrobků - uplatnit svá práva, jakmile se o probíhajícím řízení dověděla, tj. již v listopadu 2014, kdy bylo vydáno rozhodnutí o zajištění výrobků (dne 13. 11. 2014); tuto možnost však nevyužila, čímž nevyčerpala veškeré procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z tohoto pohledu lze ústavní stížnost posoudit též jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2015
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj