ECLI:CZ:US:2015:3.US.1504.14.1
sp. zn. III. ÚS 1504/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. února 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti A. Š., zastoupené JUDr. Irenou Homolovou, LL.M., advokátkou se sídlem Terezínská 701/6, 190 00 Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2014 č. j. 28 Co 40/2014-600 a proti usnesení Okresního soudu Praha -východ ze dne 18. 12. 2013 č. j. 30 Nc 13/2012-536, spojené s návrhy na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, napadených ústavní stížností, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - východ a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Návrhy na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2014 č. j. 28 Co 40/2014-600 a usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 18. 12. 2013 č. j. 30 Nc 13/2012-536, se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá obě v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, jimiž v řízení o úpravě rodičovské zodpovědnosti bylo rozhodnuto tak, že v řízení se pokračuje (výrok I), že Okresní soud Praha - východ přenáší místní příslušnost na Okresní soud v Ostravě (výrok II), že místem bydliště nezletilých dětí J. A. a R. S. Š. se až do pravomocného rozhodnutí ve věci samé určuje byt X1 v bytovém domě na ulici X2, s tím, že bez souhlasného rozhodnutí obou rodičů nebo dalšího rozhodnutí soudu nesmí žádný z rodičů nezletilé děti z tohoto bydliště přestěhovat (výrok III). Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla zbavena svých rodičovských práv, která pro ni vyplývají z rozhodnutí soudů Slovenské republiky, jež jí předběžným opatřením svěřily obě nezletilé děti do péče. Stěžovatelka dále namítá, že jí v předmětném bytě (který užívají rodiče otce nezletilých dětí) oba soudy nezaručily právo užívání tohoto bytu, přičemž si sama zajistila a zaplatila možnost užívat byt v X3, do něhož nezletilé děti z rozhodnutí soudu však přemístit nemůže.
II.
Stěžovatelka rovněž navrhla, aby Ústavní soud ve smyslu ustanovení §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odložil vykonatelnost napadených usnesení.
Ústavní soud při rozhodování o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí musí podle ust. §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zkoumat, zda by vyhovění návrhu nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem a zda by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Pro posouzení těchto podmínek odkladu vykonatelnosti se Ústavní soud nemůže spokojit pouhým tvrzením stěžovatelky, že bydlení v předmětném bytě je pro ni nepřijatelné či obtížné z důvodu nedobrých vztahů s její tchýní, případně nuceného opuštění tohoto bytu, neboť k takové situaci dosud nedošlo a tato argumentace se pohybuje jen v rovině hypotetických úvah.
Pro odpovědné posouzení rizik, spojených s výkonem rozhodnutí, při němž musí být zvažovány kolidující zájmy všech stran sporu, jakož i zájem veřejný, je zapotřebí předložit pádné, aktuální a přesvědčivé argumenty o všech rizicích, spjatých s výkonem rozhodnutí. Povinností předložit argumenty tohoto druhu je zatížen především ten, kdo navrhuje odklad vykonatelnosti; v posuzovaném případě stěžovatelka takové dostatečné podklady, umožňující rozhodnout o odkladu vykonatelnosti, nepředložila.
O tom, zda stěžovatelkou napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení jí označených ústavně zaručených práv jsou či nejsou protiústavní bude Ústavní soud moci rozhodovat až poté, co obdrží kompletní spis obecných soudů. Teprve poté bude možno posoudit veškerá tvrzení a námitky uváděné stěžovatelkou.
Za této procesní situace Ústavní soud, aniž tímto předjímá konečný výsledek řízení o podané ústavní stížnosti, neshledal naplnění podmínek uvedených v ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a návrhy na odklad vykonatelnosti ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu