ECLI:CZ:US:2015:3.US.1991.15.1
sp. zn. III. ÚS 1991/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Milana Válka, zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, AK se sídlem Horní Lán 1328/6, 779 00 Olomouc, proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015 č. j. 25 Co 125/2014-95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 96 Ústavy České republiky domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí vydaného v řízení o poskytnutí peněžního zadostiučinění ve výši 82.500 Kč za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti.
Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že jím předsedkyně senátu Městského soudu v Praze rozhodla k návrhu žalované České republiky - Ministerstva spravedlnosti o opravě výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014 č. j. 25 Co 125/2014-79 tak, že nesprávně uvedenou částku 35.500 Kč opravila na správnou částku 34.500 Kč a nesprávně uvedenou částku 82.000 Kč opravila na správnou částku 83.000 Kč. Podle odůvodnění opravného usnesení šlo o nápravu zjevné početní chyby, která byla vyvolána písařskou chybou a projevila se ve výroku rozsudku ve věci samé.
Stěžovatel s postupem soudu podle ustanovení §211, §164 o. s. ř. nesouhlasil a měl za to, že nešlo o opravu zjevné písemné chyby, ale o neoprávněné snížení přiznané částky odškodného. Uvedl, že proti rozsudku Městského soudu v Praze z října 2014 podal dovolání, upozornil však, že oprava výroku rozsudku byla provedena až několik měsíců po podání dovolání.
Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 23 C 273/2012, Ústavní soud zjistil, že rozsudek Městského soudu v Praze z října 2014 původně přiznávající stěžovateli jako žalobci částku 35.500 Kč a zamítající jeho žalobu v požadavku na zaplacení částky 82.000 Kč stěžovatel napadl dne 16. 2. 2015 dovoláním, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo společně se spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 9. 6. 2015. Následně bylo Nejvyššímu soudu doručeno stěžovatelovo podání ze dne 5. 7. 2015 označené jako dovolání napadající rozsudek Městského soudu v Praze z října 2014 ve znění opravného usnesení. O podaném dovolání Nejvyšší soud dosud nerozhodl.
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná. To znamená, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je totiž ve vztahu k ostatním standardním procesním institutům subsidiárním prostředkem; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když byly vyčerpány prostředky stanovené obecným právem. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Zásada subsidiarity ústavního přezkumu a její uplatnění vede v projednávané věci k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i dovolací řízení, které dosud nebylo skončeno, je návrhem podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným.
Odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje v jeho právech, neboť podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku (dovolání), který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2015
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka