ECLI:CZ:US:2015:3.US.3750.14.1
sp. zn. III. ÚS 3750/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A., se sídlem L-111 5 Luxembourg, Boulevard Konrad Adenauer 2, Lucemburské velkovévodství, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 55, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2014 č. j. 32 Cdo 1296/2013-230, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. listopadu 2014, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že byla porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody ve smyslu čl. 11 odst. 3, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Dle tvrzení stěžovatelky v dovolacím řízení byly porušeny základní zásady spravedlivého procesu tím, že dovolací soud řízení zastavil po zjištění, že žalovaná zemřela, aniž by věcně zkoumal podmínky řízení. Dovolací soud postupoval formalisticky, když toliko uvedl, že žalovaná zanechala majetek nepatrné hodnoty a nemá procesního nástupce, se kterým by bylo možné pokračovat v řízení. Dovolací řízení zastavil, aniž by stěžovatelku zpravil o smrti žalované a vyzval k vyjádření, zda je jí něco známo o procesním nástupnictví.
3. Stěžovatelka dále uvedla, že v řízení bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, které ji zaručuje, že má nejen nárok na srozumitelné, určité, podrobné a přezkoumatelné odůvodnění rozhodnutí vydané v řízení, v němž je účastníkem, ale také právo se vyjádřit ke všem skutečnostem důležitým pro rozhodnutí věci a také právo na to, aby se s takovými skutečnostmi soud řádně vypořádal. To však Nejvyšší soud ve shora uvedené věci neučinil. Dovolací řízení bylo navíc zatíženo značnými průtahy, když dovolací soud po dobu více než jednoho roku o dovolání nerozhodl a v průběhu dovolacího řízení žalovaná zemřela. V uvedeném řízení došlo k odepření spravedlnosti tzv. denegatio iustitiae, a je tedy výsledkem postupu, který zcela jistě nelze považovat za postup v souladu s právem na spravedlivý proces zaručený Listinou.
4. Z obsahu ústavní stížnosti, připojených rozhodnutí i spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 5 C 112/2010 vyplynulo následující:
5. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 6. 3. 2012 č. j. 5 C 112/2010-90 uložil žalované zaplatit stěžovatelce částku 137 332,30 Kč s 25,5% úrokem z částky 96 500 Kč od 9. 11. 2001 do zaplacení s tím, že k uspokojení této pohledávky je žalobkyně oprávněna se domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy, a to ideální poloviny budovy č. p. X1, rodinného domu postaveného na stavební parcele č. X2, zapsaného na LV č. X3 pro obec a okres Jablonec nad Nisou, k. ú. Rýnovice (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
6. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k odvolání žalované rozsudkem ze dne 14. 12. 2012 č. j. 29 Co 301/2012-184 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, ale v průběhu dovolacího řízení žalovaná dne 6. května 2014 zemřela, proto Nejvyšší soud řízení o dovolání podle ustanovení §107 odst. 5 a §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. prosince 2012, dále jen "o. s. ř.", zastavil, aniž se zabýval přípustností a důvody dovolání.
8. Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že stěžovatelky návrh je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
9. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí orgánů státu. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelkou namítaných porušení jejích základních práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná a jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutím dovolacího soudu a domáhání se dalšího přezkumu její věci Ústavním soudem.
10. Ústavní soud konstatuje, že v odůvodnění napadeného usnesení Nejvyšší soud dovodil, proč v posuzované věci nebylo možno pokračovat v řízení. Z ustanovení §103 a §104 odst. 1 věty první a ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. (srov. čl. II bod 7. přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb.) vyplynulo, že dovolací soud v dovolacím řízení přihlédl k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení), jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví.
11. Jestliže žalovaná ztratila po zahájení dovolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo dovolací řízení skončeno, posoudil dovolací soud podle povahy věci, zda v dovolacím řízení může pokračovat (§107 odst. 1 věta první a §243c odst. 1 o. s. ř.). Povaha věci neumožnila v řízení pokračovat, proto dovolací soud dovolací řízení zastavil.
12. Nejvyšší soud v odůvodnění rozhodnutí podotkl, že podle jeho zjištění Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 11. 7. 2014 č. j. 35 D 370/2014-22 řízení o pozůstalosti po žalované zastavil podle ustanovení §154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť zůstavitelka zanechala majetek pouze nepatrné hodnoty, který byl vydán pozůstalému synovi, jenž s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 7. 2014. Vzhledem k tomu, že řízení o pozůstalosti po žalované bylo zastaveno a jmenovaná tak nemá procesního nástupce ve smyslu ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř., Nejvyšší soud řízení o dovolání podle ustanovení §107 odst. 5 a §243c odst. 1 o. s. ř. zastavil, aniž se zabýval přípustností a důvody dovolání.
13. Ústavní soud z obsahu spisu i napadeného rozhodnutí ověřil, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodněno dle ustanovení §169 o. s. ř. a závěru Nejvyššího soudu v něm obsaženému nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
14. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by uplatněný výklad a aplikace práva resp. vedení procesu ve věci stěžovatelky překročil hranice ústavnosti a tedy nezbývá než uzavřít, že v dané věci nejsou splněny podmínky pro zásah Ústavního soudu.
15. Pokud jde o námitku týkající se délky řízení, porušení čl. 38 odst. 2 Listiny z důvodů nepřiměřených průtahů řízení, tak z obsahu spisu je zřejmé, že stěžovatelka tuto námitku uplatnila až v rámci řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud v souladu se svou předchozí judikaturou konstatuje, že stěžovatelka nevyužila svého práva ve smyslu ustanovení §164 odst. 1 a §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Svým opomenutím nepodala stížnost na průtahy v řízení, resp. návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. V tomto smyslu Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci neshledal, že by průtahy v řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu, konečně ani stěžovatelka neuplatňovala řádné procesní prostředky vedoucí k jejich odstranění.
16. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu