ECLI:CZ:US:2015:3.US.377.15.1
sp. zn. III. ÚS 377/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelů "neznámí dědicové Eleny Marie Hutten-Czapski, zemřelé dne 17. 7. 2012", zastoupených opatrovníkem JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem, AK se sídlem v Praze 8 - Libeň, V Holešovičkách 1579/24, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014 č. j. 30 Co 138/2009-536 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 12. 2008 č. j. 20 C 46/2008-90, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 5. 2. 2015, doručené Ústavnímu soudu téhož dne, neznámí dědicové Eleny Marie Hutten-Czapski, zemřelé dne 17. 7. 2012, (dále jen "stěžovatelé"), zastoupeni opatrovníkem JUDr. Pavlem Kiršnerem, ustanoveným Krajským soudem v Praze pro řízení ve věci povolení obnovy řízení, navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o žalobě na obnovu řízení.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.
Dne 5. 12. 2008 usnesením č. j. 20 C 46/2008-90 Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") zamítl návrh původního žalobce Františka Kinského na povolení obnovy řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 15 C 94/2001 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
V průběhu následného odvolacího řízení původní žalobce František Kinský zemřel, a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012 č. j. 30 Co 138/2009-338 pak bylo rozhodnuto, že namísto zemřelého Františka Kinského bude v řízení pokračováno se žalobci a) Elena Marie Teresa Hutten Czapski a b) Carlos Maxmilian Felipe Ivan Kinski Kavanagh.
Poté, co žalobkyně Elena Marie Teresa Hutten Czapski v průběhu odvolacího řízení rovněž zemřela, bylo odvolací řízení usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2012 č. j. 30 Co 138/2009-404 přerušeno do pravomocného rozhodnutí o procesním nástupnictví po této zemřelé žalobkyni.
Dne 10. 7. 2014 usnesením č. j. 30 Co 138/2009-493 Krajský soud v Praze rozhodl o pokračování v řízení o žalobě na povolení obnovy řízení (výrok I) a neznámým dědicům žalobkyně Eleny Marie Teresy Hutten Czapski ustanovil opatrovníka JUDr. Pavla Kiršnera, advokáta se sídlem v Praze 8 - Libeň, V Holešovičkách 1579/24 (výrok II).
Dne 19. 11. 2014 usnesením č. j. 30 Co 138/2009-536 Krajský soud v Praze (dále též jen "odvolací soud") usnesení okresního soudu ze dne 5. 12. 2008 č. j. 20 C 46/2008-90 o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, potvrdil (výrok I), rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III) a stěžovatele poučil o možnosti podat proti tomuto usnesení dovolání.
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadených blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
III.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně vyloučena. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.
V projednávaném případě je evidentní, že proti ústavní stížností napadenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014 č. j. 30 Co 138/2009-536 mohli stěžovatelé podat dovolání, o čemž byli uvedeným soudem řádně poučeni. Ústavní stížnost je z toho důvodu nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud nepřehlédl, že opatrovník stěžovatelů, byť sám advokát, nebyl zastoupen advokátem, jak požaduje ustálená judikatura Ústavního soudu [srov. stanovisko pléna ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 (ST 1/9 SbNU 471)], ani skutečnost, že řízení před Ústavním soudem není pokračováním civilního řízení, ve kterém byl JUDr. Pavel Kiršner, advokát za stěžovatele podávající ústavní stížnost, ustanoven opatrovníkem, jak bylo výše již poznamenáno; v daném případě však Ústavní soud nepovažoval za účelné a rozumné odstranění naznačených vad požadovat.
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2015
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj