ECLI:CZ:US:2015:3.US.3851.14.1
sp. zn. III. ÚS 3851/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., právně zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem ul. 1. Máje 535/50, 460 02 Liberec III, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014 č. j. 3 Tdo 1268/2014-18 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. 6. 2014 č. j. 31 To 217/2014-83, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 12. 2014, a která ze zákonného hlediska splňuje všechny formální náležitosti, se stěžovatel pro tvrzený zásah do základních práv domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v jeho trestní věci.
2. Stěžovatel byl uznán vinným přečinem podvodu dle §209 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v prodejně Bauhaus uvedl prodavačku v omyl tím, že jí u pokladny předložil potvrzení o druhu a metráži koberce, které nebylo vystaveno zaměstnancem provozovny poškozené a navíc neodpovídalo druhu a metráži koberce, který obžalovaný fakticky z provozovny poškozené odvezl, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 5 012 Kč. Při stanovení výše škody vycházely obecné soudy z prodejní ceny koberce v době činu, ponížené o částku, kterou stěžovatel reálně uhradil.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel především zpochybňuje závěry týkající se výše způsobené škody, kdy obdobně jako v řízení před obecnými soudy tvrdí, že při výpočtu prodejní ceny koberce měla být zohledněna 10% sleva, na kterou měl nárok jako držitel zákaznické karty, případně akční cena koberce uvedená v letáku společnosti Bauhaus. Škoda by tak nedosahovala výše nikoli nepatrné a jeho čin by nebyl hodnocen jako trestný. Nesprávným zjištěním výše způsobené škody měly obecné soudy zasáhnout do základních práv stěžovatele zaručených čl. 36 odst. 1, čl. 39 s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Po obeznámení se s ústavní stížností a přiloženými rozhodnutími Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud ve své judikatuře soustavně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti trestních soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, ale soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, čl. 83 a čl. 90 Ústavy České republiky). Nepřísluší mu tudíž přehodnocovat skutkové a právní závěry trestních soudů a do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti.
6. V posuzované věci však předpoklady pro kasační zásah Ústavního soudy nebyly naplněny. Námitky obsažené v ústavní stížnosti stěžovatel uplatňoval již v průběhu trestního řízení v rámci své obhajoby. Z ústavněprávního hlediska (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1089/07 a předchozí judikaturu tam citovanou) je rozhodující, že trestní soudy se s výše uvedenou argumentací stěžovatele důsledně a srozumitelně vypořádaly. Z jejich rozhodnutí se jasně podává, proč při výpočtu výše vzniklé škody vycházely z prodejní ceny koberce a nezohlednily slevy, kterých se stěžovatel domáhá. Ústavní soud uzavírá, že důkazy, o něž se obecné soudy opřely a závěry z nich vyvozené, tvoří logicky uzavřený celek, který nenechává prostor pro důvodné pochybnosti, a tudíž ani pro jeho zásah.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu