ECLI:CZ:US:2015:4.US.1018.15.1
sp. zn. IV. ÚS 1018/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Patrika Pilara, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 237/15-71 ze dne 25. února 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud dne 7. dubna 2015 obdržel ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Výše uvedená ústavní stížnost nesplňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel zejména nebyl právně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ústavní stížnost nebyla podána v patřičném počtu stejnopisů (§34 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a nebylo z ní patrno, k porušení jakých ústavně zaručených práv a svobod v konkrétním případě podle názoru stěžovatele došlo (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k uvedeným okolnostem byl stěžovatel přípisem Ústavního soudu ze dne 13. dubna 2015 vyzván, aby vady ústavní stížnosti odstranil. K tomu mu byla stanovena lhůta v trvání 15 dnů od doručení této výzvy. Současně byl stěžovatel poučen, že nebudou-li v uvedené lhůtě vady jeho ústavní stížnosti odstraněny, bude tato podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Dále byla stěžovateli poskytnuta informace o náležitostech ústavní stížnosti a bylo mu sděleno, že pro případ obtíží s obstaráním právního zástupce má v souladu s ustanovením §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, možnost obrátit se v této záležitosti na Českou advokátní komoru, Národní tř. 16, Praha.
Z doručenky je zřejmé, že stěžovateli byla výzva k odstranění vad ústavní stížnosti doručována dne 15. dubna 2015, kdy však stěžovatel nebyl zastižen, a proto mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zásilka obsahující výzvu byla uložena u provozovatele poštovních služeb (§49 odst. 2 a odst. 3 o.s.ř.). Protože si stěžovatel v desetidenní úložní době tuto zásilku nevyzvedl, považuje se uplynutím posledního dne této lhůty, tedy dnem 25. dubna 2015, za doručenou a následně byla dle doručenky tato zásilka vhozena do domovní schránky stěžovatele (§49 odst. 4 o.s.ř.). Dne 26. dubna 2015 tak počala stěžovateli běžet lhůta pro odstranění vad ústavní stížnosti, která skončila dne 11. května 2015. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě, ani do okamžiku rozhodnutí Ústavního soudu, vady ústavní stížnosti neodstranil.
Stěžovatel dne 7. května zaslal předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému přípis označený jako stížnost směřující proti postupu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 1018/15. Uvedl v něm, že podal ústavní stížnost, jíž byla přidělena uvedená spisová značka a že v rámci řízení byl asistentem soudkyně zpravodajky vyzván k odstranění vad ústavní stížnosti, konkrétně prokázání toho, že je v řízení zastoupen advokátem, a předložení ústavní stížnosti jím sepsané. Dále popsal průběh jednání s Českou advokátní komorou, která mu určila k poskytnutí právní služby advokáta Mgr. Ing. Martina Kalabise, který však podle stěžovatele po jeho osobní návštěvě dne 5. května 2015 podle stěžovatele odmítl právní zastoupení převzít, neboť posoudil stěžovatelem uváděné argumenty uplatněné v ústavní stížnosti jako zjevně bezdůvodné uplatňování práva. S ohledem na to stěžovatel ve své stížnosti vyjádřil rozhořčení nad tím, že de facto ústavní stížnost neposoudil Ústavní soud, ale advokát určený Českou advokátní komorou.
Ústavní soud výše uvedený přípis stěžovatele považoval za žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad jeho Ústavní stížnosti, a byl připraven stěžovateli tuto lhůtu prodloužit. Před tím, než by tak učinil, však považoval za nezbytné prošetřit tvrzení stěžovatele uvedená v jeho výše uvedeném přípisu a vyžádal si k němu stanovisko ředitelky pobočky České advokátní komory v Brně (prostřednictvím které Česká advokátní komora určuje v souladu s ustanovením §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokáta) JUDr. Schejbalové.
Ze stanoviska JUDr. Schejbalové, zaslaného Ústavnímu soudu dne 26. května 2015, vyplývá, že důvodem neposkytnutí právní služby stěžovateli určeným advokátem nebylo posouzení argumentů uvedených v ústavní stížnosti, nýbrž údajně vulgární a hrubé jednání osoby, která stěžovatele na osobní schůzku s advokátem doprovázela a za stěžovatele po celou dobu jednání vystupovala. Za těchto okolností Ústavní soud neshledal na straně stěžovatele relevantní důvod k tomu, aby stěžovateli lhůtu k odstranění vad prodloužil. Navíc na Ústavní soud se ročně obrací tisíce stěžovatelů, po kterých Ústavní soud vyžaduje ve stanovené lhůtě splnění zákonných náležitostí ústavní stížnosti a prodloužením lhůty k odstranění vad stěžovateli bez relevantního důvodu by ve vztahu k nim založil neodůvodněnou nerovnost.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka