ECLI:CZ:US:2015:4.US.1709.15.1
sp. zn. IV. ÚS 1709/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Pavla Rychetského a Vladimíra Sládečka ve věci navrhovatele Mgr. Jiřího Strnadela, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2015 sp. zn. 4 Ads 263/2014 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2014 sp. zn. 22 A 103/2013, a návrhu na zrušení ustanovení §29 a 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, §35 odst. 1, §36 a 36a zákona č. 141/1961 Sb. trestní řád, §27 odst. 2, §137 odst. 2, §241 odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 8. 6. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů. Nutno dodat, že zrušení výše citovaných rozsudků se stěžovatel domáhal vždy jen v tom rozsahu, v jakém mu nebyly přiznány náklady soudního řízení.
Stěžovatel nebyl v řízení zastoupen advokátem a proto se mu přípisem ze dne 15. 6. 2015 dostalo poučení o obligatorním zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti. K odstranění vady mu byla stanovena lhůta 20 dnů. Výzvu k odstranění vad návrhu převzal stěžovatel dne 25. 6. 2015. Následující den, tedy 26. 6. 2015, počala stěžovateli běžet lhůta k odstranění vad návrhu, která skončila dne 15. 7. 2015. Dne 14. 7. 2015 obdržel Ústavní soud přípis stěžovatele, v němž sdělil, že se v řízení o ústavní stížnosti zastoupit advokátem nenechá, neboť má právnické vzdělání a dostatečně dlouhou právní praxi na to, aby sám mohl vystupovat v řízení před Ústavním soudem. V souvislosti s uvedeným pak stěžovatel obsáhle polemizoval se zákonnou povinností být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
Řízení o návrhu na zrušení právního předpisu ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu je řízením akcesorickým, jestliže tedy samotná ústavní stížnost není způsobilá věcného projednání, jako v tomto případě, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jeho jednotlivých ustanovení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, usnesení č. 22, str. 351). Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení právního předpisu.
Za situace, kdy nebyly splněny základní náležitosti kladené na podání ústavní stížnosti, neměl čtvrtý senát Ústavního soudu důvod zvažovat předložení návrhu stěžovatele Plénu Ústavního soudu. Navíc je třeba uvést, že čtvrtý senát Ústavního soudu se s dosavadní právní praxí stran obligatorního právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti zcela ztotožňuje.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) a §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2015
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu