ECLI:CZ:US:2015:4.US.1737.15.1
sp. zn. IV. ÚS 1737/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti P. R., zastoupeného JUDr. Drahomírem Krátkým, advokátem se sídlem Prostějov, Poděbradovo nám. 8a, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015 č. j. 6 To 144/2015-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 4. 2015 č. j. 1 T 181/2007-105. Tímto usnesením okresní soud zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, které bylo pravomocně skončeno trestním příkazem ze dne 2. 1. 2008.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 89, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se trestní soudy nevypořádaly s jím tvrzenými skutečnostmi a judikaturou, na kterou poukazoval. Napadená rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněná a zjištění, na nichž jsou založena, za rozporná s provedenými důkazy.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů závěry svými. Pokud uvedený princip platí v řízení, v němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I pro případ řízení o povolení obnovy řízení proto platí, že je na trestních soudech aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 254/12).
Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, jenž znamená průlom do nezměnitelnosti a závaznosti pravomocných rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Jeho účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Trestní soudy přitom nemohou bez dalšího nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na nichž byla založena původní skutková zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou tak způsobilé vyvolat následky předvídané v §278 trestního řádu (shodně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 nebo I. ÚS 3022/11).
V posuzované věci tak Ústavní soud zvažoval předně to, zda rozhodnutí trestních soudů, že v daném případě neexistují zákonem předpokládané důvody pro povolení obnovy řízení (§278 trestního řádu), neslo znaky libovůle, popř. založilo porušení práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem; pouze za těchto podmínek by totiž Ústavní soud mohl přistoupit ke kasačnímu zásahu.
O takovou situaci však v projednávaném případě nešlo. Převážná část námitek stěžovatele směřuje proti tomu, jak trestní soudy postupovaly a rozhodovaly v původním řízení. Ústavní soud musí zdůraznit, že v řízení o obnově se nepřezkoumává zákonnost, správnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje se výlučně otázka, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné než původní pravomocné rozhodnutí o vině a trestu.
Z odůvodnění uvedeného usnesení Okresního soudu v Kroměříži je patrné, že v řízení o povolení obnovy byla vyslechnuta svědkyně, která měla dříve podle tvrzení stěžovatele křivě vypovídat, soud zohlednil i výpověď této svědkyně z jiného řízení, na něž stěžovatel odkazoval, a došlo také k přehrání CD, které stěžovatel v rámci řízení o obnově řízení dodal. Trestní soudy se tedy pozorně zabývaly tvrzeními stěžovatele o skutečnostech, které podle jeho názoru měly odůvodňovat povolení obnovy řízení. O důsledném přístupu trestních soudů svědčí i to, že v předchozí fázi řízení o povolení obnovy Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně vyhověl stížnosti žadatele, zrušil původní usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 12. 2014 a přikázal tomuto soudu objasnit tvrzení stěžovatele a provést dokazování.
Ústavní soud má za to, že trestní soudy dostatečně odůvodnily, proč uvedené důkazy hodnotily jako nezpůsobilé odůvodnit povolení obnovy řízení, a závěry těchto soudů považuje za logické a ústavně konformní.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2015
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu