ECLI:CZ:US:2015:4.US.187.15.1
sp. zn. IV. ÚS 187/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o návrhu stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014 č. j. 9 As 237/2014-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 20. 1. 2015 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014 č. j. 9 As 237/2014-25, jímž nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti i o ustanovení zástupce. Stěžovatel tvrdil, že uvedeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, práva na právní pomoc i do práva na zákonného soudce a domáhal se zásahu Ústavního soudu.
Stěžovatel napadl kasační stížností rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 8. 2014 č. j. 10 Na 14/2014-30, jímž byla odmítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal uložení povinnosti žalované Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích omluvit se mu za vniknutí do jeho elektronického zařízení a blokování přístupu k internetu a dále odstranění IP adresy jeho elektronického zařízení a dalších kódů, na základě kterých mu od počátku roku 2012 kdykoliv nedovoleně blokovala přístup k internetu přes signál JVK free.
Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost, na to reagoval stěžovatel přípisem ze dne 11. 10. 2014, kterým požádal o ustanovení zástupce a o osvobození od soudního poplatku. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku a zároveň zamítl návrh na ustanovení zástupce. Soudní poplatek v dané věci i přes výzvu a uplynutí dodatečně stanovené lhůty nebyl zaplacen, a proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (dosud byl asi v 590 věcech účastníkem řízení před Ústavním soudem, např. ve věci sp. zn. I. ÚS 3036/11). Vzdor tomu vykazuje nyní předložený návrh vady, zejména nesplňuje podmínku obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s §30 a §31 zákona o Ústavním soudu. Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu by bylo přitom z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické, neboť s právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již mnohokrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např. sp. zn. III. ÚS 2170/11, sp. zn. I. ÚS 2685/11, sp. zn. I. ÚS 2698/11 i již cit. sp. zn. I. ÚS 3036/11.
Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě podání stěžovatele odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 18. února 2015
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj